Michelinský průvodce ve svém nejnovějším vydání pro Slovinsko udělil nejvyšší možné ocenění její restauraci Hiša Franko v Kobaridu. Ana Roš se tak stala teprve osmou ženou v historii, které se tohoto úspěchu podařilo dosáhnout. Jméno slovinské šéfkuchařky je odborníkům už dlouho dostatečně známé, mnozí u nas měli možnost poznat ji i osobně během jejího vystoupení na Symposiu Culinary v Praze v roce 2018. Pro ty ostatní přinášíme přehled těch nejdůležitějších okamžiků z jejího životopisu.

 

Dětství

Ana (plným jménem Ana Roš Stojan) se narodila v poslední den roku 1972 ve slovinském městě Šempeter pri Gorici blizko italských hranic, tehdy tedy na území Jugoslávie. Její rodiče údajně byli velmi ambiciózní, dceru vedli k píli a disciplíně. Malá Ana se intenzivně věnovala modernímu tanci a alpskému lyžování, ve kterém byla dokonce jako kadetka i jugoslávskou reprezentantkou.

 

 

Mládí

Sport ale později pověsila na hřebík. Vystudovala střední školu se zaměřením na jazyky, následně diplomacii na univerzitě v italském Terstu. Během studií se seznámila se svým partnerem a otcem dvou svých dětí Valterem Kramarem. Vztah nevydržel, ale mezitím Aně úplně změnila život návštěva penzionu Valterových rodičů. Pohostinství ji natolik uchvátilo, že se rozhodla opustit kariéru v diplomacii.

 

 

Změna

Když se pak Valterovi rodiče rozhodli odejít do penze, Ana jejích podnik převzala. Několik let pracovala na place a v managementu, aby se nakonec, jako úplný samouk, stala i šéfkuchařkou. To bylo v roce 2002. A bylo to ve stejné restauraci, která teď získala ony tři michelinské hvězdy. Jen z malého penziónu je teď světoznámá gurmánská restaurace.

 

 

Šéfkuchařka

Ana nikdy nenavstevovala žádnou odbornou školu. Všechno se naučila sama, celé dny a dlouhé hodiny pracovala, zkoušela a trénovala. Hodně experimentovala a vsázela na místní suroviny ze slovinské přírody. Jak sama říká, její kuchyně je mozaikou její divoké povahy, výrazu země a ročního období. Jedinečnost Aniných jídel pak rychle přitáhla pozornost gurmánů z okolí novinářů píšících o jídle.

 

 

Úspěch

Na mezinárodní scéně se poprvé objevila v roce 2007 v Toulouse na konferenci Les rencontres internationales de la gastronomie, která byla věnována budoucím hvězdám světové gastronomie. V roce 2010 se o ní psalo v italském kulinářském časopise Identità Golose a v roce 2012 ji objevil francouzsko-italský novinář Andrea Petrini, který ji dostal do centra pozornosti mezi nejlepší světové šéfkuchaře.

 

Jako vůbec první žena se zúčastnila ekologické akce Cook it raw, která se později transformovala na Gelinaz.

 

 

V roce 2014 Ana hostovala jako šéfkuchařka v restaurací Hangar-7 v rakouském Salcburku, v roce 2016 se objevila ve druhé sérii dokumentárního seriálu Chef's Table společnosti Netflix a na začátku roku 2017 byla akademií The World's 50 Best Restaurants vyhlášena nejlepší šéfkuchařkou na světě.

 

V roce 2020 průvodce Michelin přišel s prvním vydáním věnovaným výhradně Slovinsku, ve kterém Ana okamžitě získala 2 hvězdičky a zelenou hvězdu za udržitelnost.

 

V roce 2020 také vydalo nakladatelství Phaidon USA její knihu Sun and rain (Slunce a déšť), která vzbudila velkou pozornost. Deník Times ji označil za knihu týdne a Wall Street Journal za jedno z nejkrásnějších děl roku (k dostání na Gastroholik.cz).

 

 

 

A dál?

Dosavadní veleúspěšná pouť Any Roš světem gastronomie teď tedy vrcholí ziskem tří hvězdiček Michelina. Ale to jistě zdaleka není konec. Těšíme se, čím nás tato jedinečná šéfkuchařka ještě překvapí.

Redakce GastroJobs.cz

Zdroj: Wikipedia, Fine Dining Lovers

Fotografie: restaurace Hiša Franko