Hosté o nich většinou ani nevědí, zdají se být neviditelní, přesto by bez nich nemohla fungovat žádná kuchyně.

 

Šéfkuchař Thomas Keller, oceněný třemi michelinskými hvězdičkami, o myčích nádobí řekl: “Na jejich práci záleží všechno ostatní. Když není čisté sklo, hosté nedostanou víno. Když není čisté stříbro, není jak prostřít stoly. Kdy nejsou čisté hrnce a pánve, nic neuvaříme.” V jeho restauracích také pomocné síly nosí stejné uniformy jako kuchaři (jen s krátkými rukávy).

 

Další michelinský šéfkuchař René Redzepi povýšil myče nádobí, který mu v roce 2003 pomáhal otevírat jednu z nejlepších světových restaurací, na obchodního partnera.

 

 

Některé podniky od nových kuchařů očekávají, že minimálně první týden v kuchyni stráví u dřezu. Jak říká jiná kuchařská legenda, Daniel Boulud, je to ten nejlepší způsob jak v oboru začít. Jako kuchař pak mimo jiné také ušpiníte méně nádobí. “V žádné škole vás nenaučí, co dělat, když se rozbije myčka,” přiznává šéfkuchař Gonzalo Guzmán.

 

 

A nestor americké gastronomie Paul Sorgule formuloval jeden ze svých nepsaných zákonů kuchyně následovně: “Respektuj pomocné síly! Když do práce nepřijde šéfkuchař, někdo zpanikaří, někomu se uleví, ale všichni se nakonec dají do práce a nějak ho společně nahradí. Když se ale nedostaví myčka nádobí, je to katastrofa. Měli bychom na naše kolegy a kolegyně v zázemí myslet, chovat se k nim slušně a dát jim dobře najíst.”

 

 

Redaktora a food kritika prestižního amerického deníku The Washington Post Toma Sietsemu tyhle informace a názory zaujaly natolik, že se rozhodl strávit jeden den v restauraci coby myč nádobí: “Hadice s vodním proudem byla jak živá. Občas jsem nechtíc uštědřil spršku i kolegům okolo. A zatímco talíře se mi dařilo vcelku úspěšně umýt, zbytky jídla skákaly všude kolem, takže jsem na vlastní kůži ‘ochutnal’ víceméně kompletní menu, včetně rýže, plodů moře, salzy, fazolí a kdoví čeho ještě.” Po sedmihodinové směně, během které se mu jenom jednou podařilo zaseknout myčku krájecím prkénkem, opustil novinář restauraci bohatší o zkušenosti, bolavá záda, vysušené ruce a promočené tenisky. Jeho skvělou reportáž (v angličtině) o nelehkém životě v kuchyňském zázemí s mnoha fotkami i videem najdete na odkazu níže. Kdo ví, třeba se inspiruje i některý z našich novinářů a foodblogerů a zkusí se příště místo rozhovoru s šéfkuchařem spojeného s ochutnávkou podívat taky trochu pod (umytou) pokličku.

Redakce GastroJobs.cz

Zdroj: The Washington Post

Fotografie: ilustrační pod licencí C00