Když jsem se jako cukrářka se zájmem o historii oboru pídila po vzniku sladkosti jménem makronka, musela jsem se pousmát. Tak jako bramborové hranolky dnes celý svět považuje za francouzský pokrm, ačkoli vznikly v Belgii, makronky také původem nejsou francouzské. Vznikly v Itálii a to už někdy v osmém století. 

 

V benátských klášterech se tehdy pekly malé cukrovinky, v té době ještě neplněné mandlové sněhové pusinky. A ani název makronky v té době ještě nenesly. Až v polovině 16. století makronky dostala na francouzský královský dvůr italská šlechtična Kateřina Medičejská. 

Podle jedné verze jméno pochází z italského slova macarone pro sněhovou pusinku. Podle jiného příběhu na konci 17. století rozšířily povědomí o této dobrotě dvě jeptišky z Paříže, které musely uprchnout do Nantes. Tam vyráběly makronky. Od místních jeptišky dostaly přezdívku "Pusinky", která se později ujala i pro jejich sladké výrobky.  Stále ještě to byly jen pusinky bez slepování náplní, ale v této době dostaly svůj název, jak ho známe i dnes.

 

 

Až ve dvacátých letech 20. století se v jedné pařížské kavárně konečně objevují mandlové makronky slepované a plněné. Později tuto kavárnu koupil jiný majitel a tomu makronky učarovaly natolik, že na nich postavil celý svůj byznys, vymyslel a prodával je už v nejrůznějších chutích a rozšířil jejich slávu jakožto luxusního zboží. 

 

 

A makronky mají své čestné místo mezi nejluxusnějšími sladkostmi vlastně po celém světě i dnes. Díky obrovským možnostem ochucení náplní a barevných variací lze říci, že množství druhů makronek je nekonečné. Korpusky – pusinky jsou z mandlové mouky, cukru nebo cukrového rozvaru, bílků a samozřejmě barviva, a jejich příprava má svá pevná pravidla, která je potřeba přesně dodržet. To, co dělá konkrétní chuť makronky, je její náplň, kde můžete velice popustit uzdu své fantazii. Stejně tak se dnes makronky i tvarují například jako hlavičky zvířat a dekorují kreslením, malováním, stínováním, prachováním, posypem…

 

 

Na náplně jsou nejvhodnější ganache z čokolády, které mohou být ochucené ovocným pyré, ořechovou pastou, ochucovacími pastami, kávou, alkoholem a podobně. Naplněnou makronku je nejlepší nechat 24 hodin v chladu odpočinout, potom je nejchutnější. Do náplně se však používají i krémy šlehačkové, máslové, z Mascarpone, či ovocné gely a marmelády. Ty obsahují víc vody a makronky rychleji navlhnou. Proto je potřeba je s takovými náplněmi zkonzumovat co nejdříve.

 

 

V dnešní době můžete makronky ochutnat v tolika chutích, že mi to připomíná Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak z Harry Pottera  Už jsem dokonce viděla i bláznivou variantu s lososovou šunkou a koprem. Mezi oblíbené chutě patří dnes makronky čokoládové, karamelové, se slaným karamelem, lískooříškové, pistáciové, kokosové, nejrůznější ovocné, kávové, levandulové ale i mátové nebo třeba růžové s čistým růžovým olejem.  

 

 

A protože to zatím vypadá, že makronky jen tak v zapomnění neupadnou a jejich příprava je poměrně komplikovaná, mnohé společnosti, vyvíjející suroviny pro cukráře, se snaží vyrobit směsi, které by ulehčily přípravu oblíbených makronek jak v domácích podmínkách, tak i v podmínkách velkých výrobních provozů. Tam se připravují sladké výrobky ve stovkách i tisících kusů. Na trhu tak dnes můžeme najít nejrůznější polotovary pro přípravu těsta na makronky. Ty však mají velmi různou kvalitu, kterou poznáme především podle složení surovin. Ve správném makronkovém těstu by měl být podíl mandlové mouky cca 30 % a hlavně by směs měla být bezlepková, nenastavená obilnou moukou nebo škrobem. Taková makronka chutná tak, jak má. 

 

 

Ať už jako já dáváte přednost české laskonce nebo barevné mandlové makronky obdivujete či zbožňujete, jistě uznáte, že tolik chuťových a barevných variací u jiného dezertu asi nenajdeme.

 

Přeju vám klidný návrat do normálního života a občas si ho oslaďte, třeba mandlovou makronkou.

Vaše Lucie

Fotografie: © Lucie Hrodějová