Všude na světě se práce v pohostinství liší od zaměstnání v jakémkoli jiném oboru. Ať už kvůli délce a četnosti pracovních směn, hodnotě ocenění i způsobu odměňování pracovních sil nebo třeba časté závislosti na spropitném. 

 

V České republice i na Slovensku ale najdeme ještě další významná specifika: rozšířené je zaměstnávání bez pracovni smlouvy nebo formálně za minimální mzdu (se zbytkem "na ruku") a zcela tu chybějí silné odborové či profesní organizace zastupující zájmy zaměstnanců. V gastronomii, hotelnictví, lázeňství a cestovním ruchu obecně bez rozdílu.

 

 

Zřetelně se to ukázalo i během probíhající coronavirové krize. Zatímco provozovatelům a majitelům restaurací, hotelů a dalších zařízení se nakonec podařilo od vlády ziskat aspoň nějakou podporu (stálo to samozřejmě velké úsílí, je to administrativně náročné i zdlouhavé a výsledky stále nejsou zcela uspokojivé), zaměstnanci většinou měli prostě smůlu a nebylo nikoho, kdo by se jich zastal.

 

Sice narychlo vznikaly iniciativy, které se snažily pomoci postiženým podnikům i personálu, sháněly finanční prostředky, vybízely hosty k nákupu voucherů s odloženou konzumací apod., ale vlastně ani do dnešního u nas nevznikla žádná organizace, která by se takové podpoře věnovala systematicky, dlouhodobě a s přesahem do post-covidových časů.

 

 

Když se rozhlédneme po světě, není přitom existence takové charity, nadace nebo zaměstnaneckeho svazu (pod různými názvy se skrývá stejná činnost) vůbec výjimečná. Ukažme si to na příkladu Spojeného království, kde organizace Hospitality Action funguje už od roku 1837!

 

Jeji původní název zněl Londýnské sdružení kaváren a jídelen (London Coffee and Eating House Keepers’ Association) a sdružovala zpočátku zhruba 1900 podniků na území britské metropole. Jejím posláním byla ochrana a podpora hospodských, případně jejich vdov a sirotků, v těžkých časech. Svým způsobem se vlastně jednalo o penzijní fond.

 

 

Postupem času se členy asociace stali i restauratéři, hoteliéři a jejich dodavatelé. Její činnost se rozšířila i mimo Londýn a k vyplácení penzí přibylo i provozování několika útulků pro nemocné či nemohoucí hospodské a jejich rodiny. 

 

V roce 1952, u příležitosti nástupu královny Alžběty II. na trůn, organizace zménila svůj status a místo důchodů se od té doby věnuje finanční podpoře provozovatelů a zaměstnanců v pohostinství podle aktuální potřeby na zakladě žádostí. Nutné prostředky získává prostřednictvím darů a částečně také z členských poplatků - členem Hospitality Action se může stát kdokoliv z oboru, poplatek činí 5 liber měsíčně.

 

 

Případná pomoc je určena lidem, kteří se ocitnou ve svízelné situaci - prijdou o práci, onemocní, bojují s nějakou zavislostí, nemají kde bydlet atd. 

 

Časy protikoronavirových opatření pro Hospittaluty Action přirozeně znamenaly víc prace, ale jinak prostě pokračovala v zaběhnutých aktivitách. Její zásahy tak mohly být rychle a efektivní. 

 

 

Ovšem také fondy pro pomoc je teď třeba navýšit. Na podporu nadace je proto určen také 100% vytěžek z prodeje knihy Chefs at Home (Šéfkuchař doma). Jde o kuchařku s recepty 54 slavných šéfkuchařů a šéfkuchařek (mj. Hestona Blumenthala, Jamieho Olivera nebo Gordona Ramseyho) pro připravu jídel vhodných k domácímu vaření během lockdownu nebo i po něm. Kniha vyšla v Británii 31. března, u nás ji už teď můžete pořidit na Gastroholik.cz.

 

Můžeme doufat, že se myšlenka ustavení podobné nadace nebo charitativní organizace pro obor pohostinství uchytí i u nás? Nebo do příští krize, která dřive či později určitě přijde, vstoupíme všichni opět s holou… S holýma rukama?

Redakce GastroJobs.cz

Zdroj a fotografie: Hospitality Action, Pixabay