Tak tohle je heslo, kterým se ve službách řídíme samozřejmě všichni. A taky zcela bez ironie. Máme své zákazníky rádi. Každý z nás ale určitě zažil chvíle, kdy ta láska procházela těžkou zkouškou…

 

Je sedm hodin ráno, překontroloval jsem základy v kombi a předtím, než jdu nasekat přípravy na obědy (otvíráme v jedenáct), si vařím kafčo. Chystám se posedět chvilku s cigárkem na terásce. Jako příprava na sakra dlouhou sobotu je to super. Tady na vesnici je tak krásně...

 

 

"Ťuky ťuk," naruší moji idylku zaklepání na okno. Promnu oko a vysunu se ven. Na terase stojí rodinka cyklistů jako ze žurnálu. "Já bych chtěla dvě malý a dvě velký míchaný..." spustí na mě matka bez pozdravu. "Dobrý den," nasadím profesionální úsměv č. 1. "Zmrzka bude až před jedenáctou, teď je ještě brzy." Matka si mě změří opovržlivým pohledem. "No to my tady už dávno nebudeme, proto chci tu zmrzlinu teď! To je snad jasný. Tak koukejte makat!" Nejradši bych jí ty řídítka vyrval z ruky a řval: "Ty krávo pitomá, vidíš tady snad složenej a plnej zmrzlinovač? A co si to vůbec dovoluješ...Je sedm hodin ráno a všude máš jasně napsáno, že otvíráme až v jedenáct!" Pak bych ji rozšlapal kolo, helmu a dal si s manželem panáka (ráno, neráno), protože mít tohle doma musí být něco.

 

 

Místo toho se ale opět usměju: "Nezlobte se. Zmrzlinovač ještě není sestavený a jeho obsluha chodí až na jedenáctou..."

 

"No, to je úroveň tohle. Tady o naše peníze nestojí, mají nahrabáno. Kdo by se taky divil při těch cenách. Tak nám sem vemte alespoň dvě malý a dvě velký kofoly!" Rodinka si začíná sundavat židle ze stolečků. Pevně přesvědčená, že přeci jen pobude.

 

 

Co vám budu nalhávat. Nepobude. Poprvé v životě se zachovám neprofesionálně a selžou mi nervy. Pistoli (naštěstí pro tu matku) nemám po ruce. 

 

Jinak veselého jsem toho zažil dost. Zákazníka, který odmítl zaplatit snězený oběd protože kolem něj na terase letěla vosa. Hosta, který mi po snězení celé porce oznámil, že ta kachna nechutnala jako kachna. Machírka který před slečnou reklamoval kuřecí prso, že je to vepřové, na něj si přeci nepřijdu a spousty dalších veselých (smutných) příhod. Máte to taky tak?

 

 

Díky a ahoj!

Filip

Filip Vracovský

Fotografie ilustrační pod licencí C00