Zdá se, že odpovědí nemůže být nic jiného než jednoznačné NIC. Nicméně jeden veliký klad stávající situace jsem našel. A ne zrovna malý. Takový ve velikosti dvou kontejnerů na odpadky, které stojí před naším domem.

 

Když si k tomu připočtu barevné kontajnery na plast, papír, sklo…, musí být jejich objem (navíc jsou vyváženy dvakrát týdně), mnohonásobně větší než jedna popelnice, která stávala kdysi před činžákem, ve kterém jsem vyrůstal. Navíc, dům mého dětství měl o dvě patra víc, při stejném počtu bytových jednotek na každém z nich. Ta popelnice tehdy stačila na celý týden!

 

 

Nenapadá mě nic jiného než, že se naše civilizace musela mezitím zbláznit. Produkovat neuvěřitelné množství veškerého odpadu. Tuplem, když se v takových kontejnerech povalují haldy zkaženého jídla. Nebo prostě jen jídla, na které neměl nikdo chuť.

 

Pokud ho nezrecykluje nějaký bezdomovec, přijde vniveč. Je paradoxní, že právě razantní zdražení všeho možného může (a jistě se tak stane) situaci s pohrdání potravinami zlepšit. Ono i když se ze slova udržitelnost povedlo přehnaným aktivitám nejrůznějších nátlakových skupin udělat skoro nadávku, o nic jiného ve skutečnosti nejde.

 

 

To, že čas bezbřehé hojnosti na nějakou dobu skončil, je holá skutečnost. Nesmí ale zapadnout, že ten čas sám o sobě byl vykoupený generacemi našich předků. Bez jejich odříkání by náš životní standard nikdy nedosahoval takové výše (kterou bude mít i nyní, v časech, které nás čekají). Teď je zkrátka řada na nás - Budoucí předky našich potomků.

 

 

Jsem moc rád, že moderní gastronomie, jejíž se snažím být součástí, už to pochopila. Vaření bez plýtvání surovinami je jednoznačným trendem a během krátké doby se jistě stane samozřejmostí.

 

 

Filip Vracovský

Psáno pro blog autora na iDnes.cz.

Převzato s laskavým svolením autora.

Fotografie: ilustrační pod licencí C00