V polovině března se ve včelařském učilišti v Nasavrkách uskutečnil v dlouhé řadě další cukrářský sraz nadšenců z řad amatérů i profesionálů. A já jsem si uvědomila, že s některými aktéry, či spíš aktérkami se přes tu sladkou vášeň znám osobně už neuvěřitelných 17 let. 

 

A ráda přiznávám, krásných 17 let. Když jsme začínaly, vyhledávaly jsme světové trendy ve zdobení hlavně dortů na Internetu, sháněly jsme speciální pomůcky a vymýšlely jejich dnes už těžko uvěřitelné náhražky z běžných věcí, abychom docílily stejně krásných výsledků, jako byly na fotografiích v zahraničí. Pokud některá z nás náhodou sehnala nějakou takovou speciální pomůcku, nakoupila vždycky víc kousků a na srazu se podělila nejen o ni, ale v prezentaci i o možnosti jejího použití. Vzájemně jsme se učily,  podporovaly, inspirovaly, chválily, a tím posouvaly dál a výš.

 

 

 

 

Postupně jsme při svých setkáních poznávaly i partnery, rodiny, zájmy. No, zkrátka ze společné sladké vášně několika desítek žen se vyvinulo velké a hlubší propojení jako v široké rodině. 

 

 

 

 

 

Vzpomínám, jak jsme se dokázali podporovat v těžkých životních situacích. Několikrát jsme mezi sebou udělali finanční sbírku, například na pomoc nemocnému dítěti. Když někdo ztratil partnera, “sladká rodina” mu okamžitě přišla na pomoc.

 

 

 

Ale samozřejmě, na prvním místě zůstávala a zůstává cukrařina. Díky těm šikovnějším z nás jsme se učily nové a nové techniky, v prvních letech hlavně zdobení dortů a dezertů. Dnes už se to zdá asi i úsměvné, když všechno lze jednoduše nalézt na různých internetových platformách a odborné i zábavné kurzy jsou běžně dostupné. Ale právě i díky těmto setkáváním se některé z nás rozhodly udělat z koníčka práci, zaměstnání, životní poslání. Pochopitelně, na druhou stranu byly i ty druhé, které postupně sladkou vášeň ztrácely a koníčka opouštěly. Ale jádro zůstalo a postupně se rozrůstá o nové nadšence. I prezentace a workshopy se samozřejmě mění. Už dávno nejsou jen o zdobení. Učíme se technologie práce se smetanou, čokoládou, náplněmi, polevami, různými druhy těst...

 

 

 

 

 

A i když je dnes už všechno velmi dobře dohledatelné na Internetu, chytré vychytávky a drobné detaily je fajn vidět naživo nebo si je i vyzkoušet pod vedením někoho, kdo to opravdu umí. To potvrzuje i jedna z profesionálních cukrářek, Martina Koubová, majitelka cukrárny ve Smiřicích. Sama prošla mnoha odbornými cukrářskými kurzy, aby svou cukrárnu dostala na tak vysokou úroveň, kde dnes je. A sama také na každém cukrářském srazu něco z toho, co umí, ráda ukáže ostatním. I ona se ráda inspiruje vychytávkami jiných v jejich prezentacích nebo workshopech.

 

 

 

 

 

 

Další profesionálka, Radka Havránková, majitelka cukrárny Týnec nad Sázavou, která také svou práci bere velice vážně a stále se ráda učí nové věci i na odborných kurzech, vítá každý cukrářský sraz jako příjemné setkání se stejně naladěnými lidmi: “Je to úžasná parta pozitivních lidí. Vždycky ráda přijedu, protože tady mám pocit, že jsem mezi svými, můžu si chvilku odpočinout a pobavit se.  A zároveň se inspirovat a snad i inspirovat ostatní.”

 

 

 

Nelze opomenout ani charitativní poselství každého srazu. Vždy je předem vyhlášeno téma malé dortové soutěže. Letošní znělo “Země světa a co je pro ně typické”. Dorty účastníků jsou vystaveny v chladné místnosti, kam má přístup také veřejnost. Kdo chce, může označit na hlasovacích lístkách nejhezčích 5 dortů. Po sečtení hlasů jsou autoři oceněni a poté všechny dorty odvezeny podle domluvy na místa, kde udělají radost lidem, kteří by si takové dorty nemohli koupit.

 

 

 

Jarní cukrářský sraz skončil a já už se těším na ten další. A vím, že nejsem sama. Víme, že to má smysl, i kdybychom všichni všechno z oboru uměli, což se nikdy nestane. Těch důvodů k setkávání je mnohem víc.

 

Vaše Lucie

Text, fotografie: Lucie Hrodějová