Když se nám před měsícem narodil syn, měl jsem strach, že to nezvládnu. Chtěl jsem být tím nejlepším otcem, ale nikdo mě neučil starat se o nemluvňata. Cely život jsem pracoval jako číšník; jediné, co jsem uměl, bylo obsluhovat hosty. A syn byl tak malý a křehký, chvěl se a plakal. Co s ním? Měl jsem mu zkusit prodat láhev vína? Vyklepat bryndák po každém chodu?

 

Naštěstí mi to po necelých čtyřech týdnech došlo. Mezi miminem, které zůstává na jednom místě, křičí, dožaduje se vaší neustálé pozornosti a na ničem jiném mu nezáleží, a průměrným hostem v restauraci není v zásadě velký rozdíl. Všechno, co potřebuju k péči o malé dítě, jsem se naučil jako číšník. Stačí se držet pár jednoduchých ponaučení.

 

Aspoň myslím…

 

 

Ponaučení 1: Zachovejte klid

Hroutil jsem se snad, když se zasekla pokladna, vypadl platební terminál a na dvanáctce našli v polévce lidský prst? Ne, moje práce mě naučila, že panika ničemu nepomůže. Takže zatímco teď dítě už 10 minut nepřetržitě brečí, kočka se právě vykakala na nový (bílý) koberec a spálený toast v topinkovači spustil požární alarm, já tu v klidu sedím a píšu tahle moudra (upřímně, možná mi pomohly i ty dva panáky ginu).

 

Ponaučení 2: Močový měchýř je větší, než se zdá

Určitě to znáte: potřebujete nutně na toaletu, ale hosté najednou začnou hromadně objednávat, kuchyně vydávat, přivezou zboží a za vás nemá kdo zaskočit. Myslíte si, že už to nevydržíte ani minutu, ale pod vlivem okolností se váš močák nějak dokáže nafouknout a pevně uzavřít (asi jako ty sáčky na sous vide). Když se po hodině konečně dostanete na záchod, připomíná vaše vyprázdnění stylem taková ta letadla, co hází z výšky vaky s vodou na lesní požáry. Při péči o nemluvně je tato schopnost k nezaplacení. Jedna z prvních věcí, kterou jako čerstvý rodič pochopíte, totiž je, že spící dítě nesmíte nikdy probudit. Nikdy! Ani pokud jste právě vypili hektolitry čaje a sedíte na sedačce se spícím miminem na břiše. Mokré kalhoty jsou pořád snesitelnější než probuzený kojenec. Já jsem se tedy v téhle situaci zatím nepočůral, ale naprosto chápu každého, komu se to stalo.

 

 

Ponaučení 3: Jezte rychle jako v práci

Viděli jste někdy hromadné krmení restauračního personálu před šichtou? Je to jako když hodíte krávu do jezírka s piraňami. Akorát personál má příbory (a pirani jsou k sobě ohleduplnější). Na personální jídlo bývá obvykle málo času a v porcích je minimum poživatelných kousků (znal jsem jednoho kuchaře, který do personálek přidával podrážky, aby toho bylo na pohled víc, fakt!). Musíte proto jíst rychle. Totéž platí, když máte doma dítě. Najíte se jenom v době, kdy spí. Takže na oběd máte asi tři minuty. Ale to nevadí, pravý chlap se stejně potřebuje především nasytit, nějaké ochutnávání je jenom pro slečinky.

 

Ponaučení 4: Alkoholu není nikdy dost

Alkohol je jako náš přítel, spojenec, terapeut, táta, máma nebo kamarád z vojny. Jeho konzumaci proto doporučuju všem, kdo pracují v gastronomii, stejně jako čerstvým rodičům. Ale až po šichtě! A, samozřejmě, pokud nekojíte! Pokud naopak sám mateřské mléko konzumujete, jste už asi beztak dost velký úchylák, takže nějaká ta sklenka pinotu navíc ničemu neublíží.

 

Poučení 5: S některými přáteli se neuvidíte

V době, kdy jsem pracoval v restauraci, tvořili většinu mých známých lidé z oboru. I díky pracovní době (vhodné pro upíry) jsem se v podstatě s někým jiným ani stýkat nemohl. Analogicky se teď setkávám spíše s lidmi, kteří mají děti. “Cože, chceš se se mnou bavit o politice? O fotbalu? O šoubyznysu? Promiň, kámo, ja teď řeším plenky!”

 

 

Poučení 6: Děti i zákazníci mají zřídka pravdu, ale stejně je musíme poslechnout

Práce v restauraci je obecně skvělá, jediným problémovým prvkem jsou hosté. To je pořád: “Kde mám jídlo… Říkal jsem si o něj už před minutou… Je to studené, ohřejte to… Já, já, já, já…” Někdy se divím, že je občas někdo nezabije, ale to je zjevně trestné. Takže nezbývá, než prostě rychle popadnout to, co zrovna chtějí, a vrazit jim to do chřtánu, aby byli konečně zticha. Pardon, teď jsem úplně zapomněl, jestli zrovna píšu o zákaznících, nebo o dětech. Ale rozumíme si, ne?

 

Bonusové poučení: Bude vám to chybět

Práce v gastronomii je samozřejmě špatně placená, přesčasy jsou vražedné a hosté na zabití, ale narazíte tam na ty nejlepší kolegy a kolegyně na světě (a občas se s nimi opijete do němoty a probudíte se v cizím bytě atd.). Pokud někdy obor opustíte, začne se vám po tom všem brzy stýskat. A jestli mi teď někdy chybí časy, kdy mi nějaký host - hlupáček bez vlasů, který si myslel, že se svět točí jen kolem něj - říkal, co mám dělat, tak budu určitě vzpomínat i na dobu, kdy jsme doma měli miminko. Ono se to vlastně tolik neliší.

 

Publikováno s laskavým svolením autora. Matt Abraham žije v Číně se svým bláznivým kocourem Durdenem, synem Kalem a manželkou Jenny. Jeho románovou prvotinu Dane Curse přijala kritika velmi pozitivně, více informací najdete na danecursepi.com, email: authormattabraham@gmail.com.