Každá doba má své. Dneska to na první dobrou vypadá, že umět řemeslo už u našeho oboru není potřeba. Stačí zápal pro věc, a hurá do kuchyně nebo na plac. 

 

Podle toho to samozřejmě taky dopadá. Obsluhu už často nerozeznáte od hostů, a to nejen podle úboru, ale ani podle chování. Občas vám až po chvíli dojde, že přidrzlý žvýkající zvídavec není host od sousedního stolu, ale číšník, který si přišel pro objednávku. 

 

 

U kuchařů je to podobné. Někdy se mi zdá, že ten, kdo něco umí, je buď za kopečky (úplně se tomu nedivím, mzda, sociální zabezpečení…, vlastně všechny standardy péče o zaměstnance jsou tam úplně jinde než u nás) nebo maká v těch restauracích, které mají punc něčeho výjimečného.

 

Jenže většina lidí v našem oboru nemá ambice lovit michelinské hvězdy. Teda ještě tak michelinku kolem pasu coby následek večerních piváků, to jo. Ale jinak je naším hlavním cílem prostě kvalitně nasytit hosty. 

 

 

Nemám vůbec nic proti kvalitní streetfoodové gastronomii. Dokonce nemám nic ani proti korporátním konceptům typu Mekáče. Všichni mají na trhu své uplatnění. 

 

Ale co kvalitní jídlo, ke kterému jsou třeba omáčky? To je disciplína, pro kterou musí kuchař vyzrát a něco skutečně umět. Není to jen o svíčkové, i když i tu lze dělat moderně, lehce - zkrátka tak, že vás i dneska vystřelí z trenek. Řada dnešních rychlokuchařských nadšenců vůbec netuší, co to základní omáčky jsou. Že sebelepší steak bez nich stojí maximálně za velkej prd.

 

 

Přesto se všude na sociálních sítích rojí grupy usměvavých rychlokvašek, které se snaží hosty (často úspěšně, to nezpochybňuji) přesvědčit, že právě u nich je to nej, protože mají maso od Franty vedle ze vsi a vejce jsou čerstvá, protože je snesla manažerka v přípravě na večeře.

 

Tím se neposmívám těm, kterým nic jiného než vyprázdněná sebeprezentace nezbývá. Trh práce je v krizi. To vidí i slepec. Jen ve mně prostě hlodá kacířská myšlenka, že do budoucna s tímhle zkrátka nevystačíme. Zákazníky nelze balamutit donekonečna. 

 

 

Nezbývá než doufat, že se skutečně oddělí zrno od plev. Úspěch a dovednost se musí opírat o víc nožiček, než jsou fotky na instáči a dokola se opakující hesla, jak je všechno cool. Tvrdá a nekončící práce je jednou z nich (z těch nožiček :-).

 

Rozdávání úsměvů a mouder může přijít až potom. Naopak to fungovat nemůže.

 

Díky a ahoj!

Filip

Filip Vracovský

Fotografie: ilustrační pod licencí C00