Názor: Mladí zachraňují nejen svět, ale i gastronomii
Gastronomii kdekdo v posledních letech predikoval ledasco. Nakonec ale stejně rozhodne zákazník. Tak to totiž má být. A já jsem za to rád. Opakuju si to pokaždý, když podlehnu emocím a mám tendence chovat se jako klasickej Boomer a ještě se k tomu hlasitě hlásit.
Třeba takhle: To za našich časů to nebyly žádný tentononc kudrlinky na talíři. My radši pěkně vepřovou se zelím a s vosmi, narvat si teřich, spláchnout to pivkem a na několik hodin se umrtvit.
Průšvih byl, když se člověk takhle přežranej musel vrátit do kanclu. Naštěstí se našla nejedna hlava pomazaná a řešení na sebe nenechalo dlouho čekat. Videonávod zde:
Tedy, byla tu i celá řada profesí, která si nemohla dovolit luxus poobědového simulování práce zašitá někde v teploučku. Co teď? Nooo, dyť je to tak jednoduchý, ty vole! Práce není zajíc a neuteče:
Stejně je hlad jenom převlečená žízeň.
A ta kultura kolem! Škoda, že nejde ve videu nasdílet ten usazenej smrad z cigaret, těžkej zápach přepálenýho oleje a "svěží" aroma linoucí se z hajzlíků...
Všechno tohle ti mladý spratci dneska odmítaj!
Místo toho chtěj zajímavý prostředí, dobrou obsluhu, toalety bez zvednutýho žaludku a k pití a jídlu jenom to nejlepší. Chápete to? Místo chemicky vyhoněnýho mooooc guláše, nějakou načančanou pičičmundu na talíři? Abych se s tím mohl vyfotit? Kam ten svět spěje?
No, myslím, že spěje k něčemu, co bych se nebál označit za návrat zlatých časů naší gastronomie. A proč o tom píšu zrovna dneska? Ze dvou důvodů:
Není tomu dávno co se v diskuzích kolem michelinských hvězd a státní podpory vyrojil nikoli bejby boom, ale Boomers boom.
A hlavně! Minulý tyden byl Mezinárodní den kuchařů. Svátek měl totiž svatý Vavřinec. Mučedník, který se do poslední chvíle staral, aby byl řádně propečený.
Nic proti kvalitním podnikům klasického střihu jakéhokoli zaměření. Ale ruku na srdce - kolik jich tu je/bylo?
Díky a ahoj!
Filip
Filip Vracovský
Psáno původně pro blog na iDnes.cz, převzato s laskavým svolením autora
Fotografie: Canva, AI