Přátelé, pokusím se zbořit pár mýtů ohledně gastronomie, se kterými se často potkávám ve virtuálním prostoru.

 

"Za takovou pidiporcičku ty peníze nedám!"

Tak s touhle "hláškou" se potkávám nejčastěji v komentářích pod články tzv. televizních kuchařských hvězd. Často je doprovází rovněž výčet různých lidových hospůdek, kde si jejich autoři dají svíčkovou se šesti nebo "šniclík" s řádkem brambor.

 

 

Tady dochází jednoznačně k nepochopení toho, co jsou vícechodová menu, potažmo zážitková gastronomie jako celek. Do fine dinningových restaurací se totiž nechodí jen tak na oběd.

 

Chodíte za zážitkem. Za kulturou. Stejně jako třeba na koncert a do divadla. A ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by předpokládal, že v koncertní síni nebo hledišti bude uspokojovat jakoukoli ze základních životních potřeb. Případně si stěžoval, že si domů nic neodnesl - i špatné představení nebo koncert vás přeci přinejmenším naštve.

 

Neplatíte jen za suroviny na talíři. Ty jsou v tomto případě spíš marginálií. Platíte za prostředí, za šou... Za jedinečnou práci šéfkuchaře a celého týmu včetně manažerů a servisu.

 

 

"I v tzv. normálních  restauracích jsou teď porce menší než dřív!"

Ano, to je pravda. Ani u nás v Plzni na náměstí už vám polední meníčko nekydnou na talíř, kam už se z jedné strany nevejdou knedle a z druhé strany teče nastavená omáčka.

 

Je to dané tím, jak se změnila klientela. Na obědy už nechodí "montérky" utahané těžkou manuální prací s obrovským výdejem energie (nic proti nim). Chodí ajťáci, hipsteři, party ze sdílených kanceláří apod.

 

Po roce stravování typu segedín s osmi, kachýnka se čtrnácti... by jejich tělesná hmotnost atakovala samotnou hranici života a smrti.

 

 

Cílem jejich návštěv není jen se natlesknout, ať je z čeho pálit. Chtějí příjemné prostředí bez pachů provázejících obědy ještě v nedávné minulosti. Jí i očima, protože potřebují nakrmit nejen žaludek, ale i "instáč".

 

Nechtějí jíst dokola vepřové plecko z množstevních slev. Chtějí vědět, že svojí útratou podporují lokální chovatele a pěstitele. Že oni osobně jsou součástí příběhu.

 

Právě proto se hospůdky "starého" střihu stěhují spíš na okraje měst a na vesnice. Tam své vděčné strávníky pořád ještě většinově mají.

 

 

Jedna věc by ale "lepší" a sebelidovější podniky měla spojovat! Není to nic jiného než dobré jídlo. To by mělo být totiž naprostým základem ve všech podnicích. A je jedno, jestli je navštěvujete jako svátek jednou do roka nebo tam chodíte na "stojáka" každý den na svačinu, nebo oběd.

 

A čistota v zázemí a na place by s tím měla jít ruku v ruce.

 

 

Díky a ahoj!

Filip

 

Psáno původně pro autorův blog na idnes.cz,  převzato s laskavým svolením autora.

Text: Filip Vracovský, fotografie: Canva