gastroholik.cz - je-li gastronomie tvou závislostí

 Traveller.cz

Filip Vracovský: Rituály a karma

Filip Vracovský: Rituály a karma

Rituály patří k životu každého správného "Gastráka" . O tom není sebemenších pochyb. Bez rituálů nevykynou buchty, bude pěnit pivo a hrozí celá řada dalších nepříjemností. Zkrátka, když je nevykonáte, strávíte celé dny nepříjemným čekáním na průšvih, který je hned za rohem…

 

Ranní kávu ovšem k rituálům řadit nemůžeme! Pro řadu z nás je to, stejně jako třeba dýchání, jedna ze základních životních potřeb. Možná bez ní neumřete tak rychle jako bez přívodu kyslíku, ale vaše odhodlání, že dnešek bude fajn, skape o to rychleji.

 

Ranní kávu nelze považovat za rituál, foto Canva

 

Většina rituálu je zcela neškodných. Já třeba nepřekročím práh kuchyně bez toho, že bych si přes kalhoty nesrovnal spodky. Tenhle rituál má vliv nejenom na duševní pohodu , ale rozhodující měrou se, zvlášť v letních měsících, podílí na tom, jestli druhá polovina šichty proběhne bezbolestně, nebo se s vlkem až mezi lopatky promění v torturu, že by se inkvizice divila.

 

Vzpomínám taky na kolegu, který po konci směny, když vydrbal varný blok, hladil kamna, děkoval jim za odvedenou práci a doslova se s nimi pomazlil. Neexistovalo aby bez toho zhasnul a šel domů.

 

Cože, na ostří nože, foto Canva

 

Celá řada kuchařských rituálů je pak stejně stará jako gastronomie samotná a má základ v praktických věcech. Někdo nesáhne na vaření, aniž by projel nůž na ocílce. Další překontroluje přejetím prstem čistotu pracovní desky nebo obejde všechny lednice a šuplíky.

 

Síla našich tradic a zvyků nás pak ovládá i na relaxačních místech našich provozů. Snad jen záchod si dneska ke čtení nosí vlastní mobil nebo tablet, který nahradil odložené erární noviny. Pokrok zkrátka nezastavíš.

 

Pokrok nezastavíš, foto Canva

 

Stejně tak, jako je osudové nedodržení rituálů, je hrou s ohněm karma a karmické události. Není radno smát se číšníkovi, který právě na place něco vylil. Proč? No, odpověď vám poskytne "boloňka" která se pár vteřin po zavíračce zvrhne v lednici a promění ji v jedno lepkavě lojovité karmínovo-oranžové Peklo.

 

Co je na střepy, to se neslepí, foto AI

 

Ovšem co musel provést kolega, který uprostřed obědů dokázal povalit výdejovou vanou plnou omáček, to netuším ani teď po letech. Vlastně to odporovalo veškerým fyzikálním zákonům. Hospoda narvaná lidma. Uprostřed obědů se musela polední nabídka překopat na zlevněné minutky. Vařili jsme a klouzali v divokých ornamentech, které nám pod nohama vytvářel guláš vpíjející se do svíčkové. Do toho se teta od nádobí pokoušela tu spoušť uklízet a sem tam celou scénu dekorovala jako němá výčitka hromada nakrájených knedlíků, marně se snažící směsici barev a vůní na podlaze absorbovat… Když to skončilo, šel jsem se podívat do sklepa jestli tam někde "převraceč" neschoval mrtvolu, ale nic jsem nenašel. I dneska, čtvrt století poté, se trápím odpovědí na otázku: "Proč? Čeho strašného se dopustilt?" Myslím, že Dante, kdyby prošel takovým zážitkem, pojal by svou Božskou komedii od základu jinak.

 

Strašný trest foto AI

 

No a to, co asi známe všichni, je, když se nakombinuje karma a rituál. Tady bych zmínil asi nejklasičtější situaci. Pokud se smějete kolegům, že jdou druhý den do práce, zatimco vy jedete na dovolenou… Je nezbytným rituálem ráno nebrat šéfovi telefon!

 

Díky a ahoj!

Filip

Filda

Text Filip Vracovský, fotografie: Canva, AI

Používáním webu společnosti Solution Factory, s.r.o. souhlasíte s tím, že k poskytování služeb a analýze návštěvnosti se používají soubory cookie.