Když vyprávíte lidem kolem, že jste celý den obklopeni jídlem, a stejně se nenajíte, ťukají si většinou na čelo. Nooo… U mě, vzhledem k mé obezitě, dvakrát. Ale kdo to zná, ví jak snadno si takovýho "nácíčka" vypěstovat z hladu. Celej den se člověk nezastaví a večer v jedenáct po dvou pivech zbodne i světlo z lednice. A pak jde spát.

 

A JAK TEDY VYPADÁ TAKOVÝ TYPICKÝ JÍDELNÍČEK OBSLUHY?

Zobání hranolek (v retro provedení kulatých kroket) přímo z talíře

Který kuchař se v životě nevytočil, když mu servis "hrábne" do talířů? Některé servírky (občas i číšníci) dosahují v tomto oboru mistrovské úrovně. Letmým pohybem odvedou omastkův pohled stranou, ááááá klof! Budiž jim omluvou, že i servírka nebo číšník je (byť se to kuchyňskejm často nezdá) taky jenom člověk. Na ty naběhané kilometry zkrátka nějaké palivo potřebuje.

 

 

Obložený talíř

Pinglík neví, co by si dal. Tady nastupují dvě varianty obložených talířů. Ta první nastává v případech, kdy mezi kuchyní a placem zrovna nepanuje bezmračná idylka. Na talíři se objeví kreace jako: řízek, jahoda a karlovarský knedlík. Vše naservírované způsobem, že to na první pohled vypadá, jakoby již tenhle pokrm někdo natrávil.

 

 

Když naopak vládne mezi kolegy láska a Vesmír vysílá srdíčkové signály, projevuje se to i na výběru vybraných laskomin a jejich lákavým naaranžováním.

 

Popravdě, existuje ještě třetí varianta. A to když se kuchař domnívá, že má šanci (naiva) přeříznout tu novou pěknou pinglici. To následně pro svou "vyvolenou" produkuje talíře takové úrovně, že kdyby do restaurace Na Růžku zavítal některý z michelinských inspektorů, nestačil by se divit.

 

 

A CO NEJČASTĚJI JEDÍ KUCHAŘI?

Sekaná, klobása a špekáček 

Když nevíte coby, je tenhle trojboj doslova spásou. Skuteční gurmáni nejsou líní a nastrouhají si i čerstvého křenu. Špekáček ve formě utopence je následně nezbytnou úlevou v časech těžké kocoviny.

 

Pivo

Tady není moc co dodat. Zdroj nezbytných vitamínů a minerálů s pěknou kopou sacharidů k tomu. Vláknina jako bonus. Nevím, kdo pivo vymyslel, ale je třeba ho na rukou nosit. Tolik radosti jako pěkně načepovaná hladinka pozvolna přistávající na výdeji neudělají ani prémie. Ne nadarmo se navíc traduje, že hlad je jen převlečená žízeň. Rejpalové si můžou průpovídky o alkohiolu a ochlastech vetnout za klobouk!

 

 

Mistička

Popadnete bujon šálek, lžíci a vyrazíte na lov. Támhle mrknete do režonu, tuhle nadzvednete pokličku na kamnech, onde nastevřete kombi... Navrch pak přijde pořádná dávka rýže a takovou Poke Bowl, to Havaj neviděla! Při debužírování je třeba tvářit se dostatečně slastně a podupávat si u toho do rytmu.

 

Hladové okno

Vlastně veškerý noční fast a street food budiž pochválen. Když je hlad, zachraňuje naše životy. Odhazujeme do dáli naši přetvářku, purée, pěny, gely, sous vide, konfity a bylinkové oleje. Ať žije mastná houska s hekťákem přepáleného tuku a seškvařenou plackou z nějakého skoromasa!

 

 

A NAKONEC TROŠKU VÁŽNĚ

Moc se mi líbí směr, kterým se personálky v posledních letech vydávají. Není vůbec špatné, když si uvaříme něco skutečně dobrého, čím se pokusíme před ostatními vytáhnout. Navíc nás rozumný zaměstnavatel nechá najíst v klidu. Třeba i pohodlně na place, místo u popelnic nebo na stojáka v rohu chodby. Hned víme, a stejně tak to vidí i všichni kolem, že i my jsme lidské bytosti (smajlík).

 

 

Díky a ahoj!

Váš Filip

 

Text: Filip Vracovský, fotografie: AI, Canva