Tak předem dnešního "vykecávání se" bych rád řek, že řeč dneska nebude o restauracích s ambicema na pneumatikový hvězdičky. Tam by se většina toho zapomínaní nestala (nebo minimálně stát neměla).

 

No a pokud to někoho zajímá, taky bych rád řek, že všechno, co je v článku napsaný, je pravda pravďoucí, tak jak si ji pamatuju!

 

Co všechno může zapomenout, nebo ztratit host?

Asi každej z nás ví, že nejčastějc takovej vejlupek ztratí vychování. Děje se to nejvíc amatérskejm pijanům. Profík, pokud už není v posledním stadiu života alkoholika, působí i při velkejch dávkách jako borec, co má věci pod kontrolou.

 

 

To se začátečníkem cvičí každá sklenička způsobem, že bledne i nejlepší fitness trenér. Mizí rozpaky, stud, vrásky a kila. Nečekaný záchvat "šampiónství" je třeba dát celému světu jasně na vědomí. Celýmu lokálu je třeba dát najevo, kdo je pánem večera. Všechny pinglice je třeba oplácat po zadku a nakonec... Nakonec je třeba pozvracet všechno, co potkám, co zavazí ve sprintu na hajzlík.

 

Někdy host nemá šrajtofli, platební kartu, případně kufřík se zlatejma cihlama. Taková ztráta se dá ještě rozdělit do dvou kategorií. Ztráta před návštěvou našich zařízení končí ujištěním, že zítra to určitě srovná. Je přeci stálej zákazník. Byl tu přeci už i loni touhle dobou…

 

 

Pravda je, že mě takovej týpek dokáže naprdnout. Ale není to nic proti těm, kteří své poklady zapomenou v našich nálevnách.

 

Našel jsem jednou po zpívaný peněženku narvanou tíckama bez dokladů. Psal se ještě rok, kterej začínal "19", a ta částka, to byl tehdy docela ranec!  Druhej den zazvonil u dveří týpek, že ji tady ztratil. Popsal ji dobře, i místo, kde seděl. S radostí z dobrýho skutku jsem mu ji vrátil. Celej se rozzářil - pak neřek ani houno a zmizel.

 

 

To ale ještě nebylo nic! Brzy potom další borec u nás nechal po obědě rovnou kufřík, Sto táců, hafo dokladů a lejster, podle kterejch se dal dohledat. Ten se tedy díky přímo rozplýval, ale že by kolegyňce dal třeba alespon čokoládu, když už ne podělaný nálezný... To ani náhodou, škrt jeden!

 

Taky se celkem běžně může stát, že i celkem slušnej člověk zapomene zaplatit. Moje chyba, když si nevšimnu.

 

Co všechno může ztratit a zapomenout personál?

Tak v první řadě taky to vychování. Je to bohužel poslední roky docela častej jev. Stavovská čest už není co bejvala a o personál je zkrátka nouze.

 

Iluze. Tenhle bod radši nekomentuju, protože vím, že mi rozumíte.

 

 

Na pařbě pak běžně ztrácíme pojem o čase. Na našem fungování na place či v kuchyni, to ale nemá vliv, ne? Kdo neumí chlastat, ten přeci nepije! Co?

 

Občas se nám někam můžou zatoulat i vaše objednávky. Ehmm, jsme taky jenom lidi…

 

Kuchaři pak poslední dobou celkem často ztrácej vejce, ale je to taková móda, všechny ty kulajdy, Benedikty a tak.

 

 

Někdy ale máte kliku!

Já jsem jednou ztratil před hospodou peněženku s prachama na nákupy, spoustou legitimací a karet. Našel ji kluk a doma ji ukázal tátovi. Ten pak podle ksichtu neomylně poznal oblíbeného kuchaře a přinesl všechno do halíře. Nemusím asi zmiňovat, čím jsem tu správně vychovanou dvojku zahrnul. Taky je jasný, co jsem díky tomu naopak neztratil: pocit, že přes všechny průšvihy není nic lepšího, než práce s lidma!

 

 

Díky a ahoj!

Váš Filip

Text: Filip Vracovský, fotografie: Canva

 

Poznámka GastroJobs.cz: Fildův seznam věcí zapomenutých hosty v podnicích můžeme ještě doplnit o klíče, mobily (dříve fotoaparáty), tašky s vánočními dárky, pistole, francouzské hole, spodní prádlo, erotické pomůcky a jednoho smutného východního Němce (Olga, která ho tam zapomněla, se nám předtím na konci náročného večírku svěřila, že se jí s Erichem v Löbau sice žije docela dobře, ale že postrádá tu vášeň, kterou doma v Kazani zažila se Sergejem).