Devětadvacet let provozoval pětasedmdesátiletý Libor Pavézka v zatopených Karlovicích na Bruntálsku vyhlášenou Hospůdku U řeky. Jednu ničivou povodeň už se svou manželkou v roce 1997 zvládli. Ta současná jeho podnikání ale dá červenou. Hospůdku už znovu neotevře. Nemá sílu. Co s malebnou chalupou na břehu řeky Opavy bude dál, zatím netuší. "Necháme to vyschnout a uvidíme," svěřil se.

 

"Pro mě to bylo těžké rozhodování. Pro mou ženu to ale byla jednoduchá volba. V našem věku už prostě nemáme sílu na to pokračovat. Pivovaru odevzdáme poničené slunečníky a vyplavený výčep. Poděkujeme za mnohaletou spolupráci," řekl bývalý záchranář Horské služby Jeseníky. Jeho podnik byl dlouhé roky společenským centrem Karlovic. Dlouhé roky jeho součástí byla i obrazová galerie, ve které s bratrem uspořádali 200 výstav. Sjížděli se sem umělci z celého Česka i zahraničí.

 

 

Nyní se ale Pavézka soustředí na vyklizení domku a odstranění největších škod. Psychicky jej při životě drží solidarita a ochota lidí. "V roce 1997 nám pomáhalo 40 lidí. Dnes jich tu máme 30 a další přijíždějí. Sousedé si pomáhají navzájem. Půjčujeme si techniku i brigádníky. Ke mně přijeli kamarádi i dobrovolníci z Hnutí Duha," řekl.

 

To, že zažil dvě povodně, bere jako fakt. Nechce si stěžovat. "Nedá se nic dělat. Jsme součástí přírody. A ano, přírodě jsme ublížili. Musíme se s tím smířit," řekl.

 

 

Z domu dnes s dobrovolníky vyhazoval nábytek. Postele a skříně. "Ty postele, co jsou na dvorku, nám v roce 1997 po povodni poslali rodáci z Německa jako humanitární pomoc. Dlouho nám sloužily," řekl.

 

Odpověď na otázku, jaký je rozdíl mezi letošní povodní a tou z roku 1997, nehledá dlouho. "To je jednoduché. Byli jsme o 27 let mladší," řekl s úsměvem. Pak se ale zamyslel. Bylo méně vody. Ale hlavní rozdíl je v elektrických centrálách. Ty jsme tehdy neměli. Teď jich je dostatek. Bez elektřiny se z té hrůzy dostat nejde," řekl.

Redakce GastroJobs.cz, zdroj: ČTK, fotografie: Pension U řeky