Pravidelně se touhle dobou snažím napsat nějakou juchajdu o opilcích. Je celkem fuk, jestli o našich hostech, nebo o nás samotných. Dneska bych to pojmu trošku trošku jinak a budu psát o tom, co bych nám všem přál do nového roku. 

 

Jasně. Zdraví, lásku, prachy. Bejt víc v chillu než ve stresu (jestli vy, starý páky, víte houno, co to znamená, zeptejte se mlaďasů :))).

 

 

Ale taky bych nám přál:

Aby ta pojebaná omáčka už nikdy nevytekla z lednice, když se chystám domů.

Aby když ji konečně utřu, nevylezl z kasy poslední blok.

Abych v chlaďáku vždycky vzal, co potřebuju, a nemusel se tam desetkrát vracet.

 

Co bych si přál fakt hodně: ať letos konečně zjistím jak chutná teplý kafe a celá cigareta.

 

 

Taky bych si přál aby přestali na stejkovej večer chodit vegetariáni.A když už jsme v tom, dietní smažák už se mi taky nechce dělat.

 

A ještě bych si přál:

Aby cibule přestala štípat.

Aby umyvadlo odtejkalo a personální hajzlík splachoval.

Aby Frantovi v šatně nesmrděly nohy.

Aby se gril čistil sám od sebe.

Noooo a takovej samočistící friťák, to by teprve byla věc!

Aby omáčka a polívka nikdy nekysla.

Aby pastavar v létě chladil a z pizza pece šel osvěžující vánek.

Abych si sedl k jídlu.

 

Taky všem přeju ať je přejde tik a třas, když uvidí pingla :))).

 

 

Sakra, to je ale přáníček... Není toho náhodou už dost? Neměl bych taky něco té vyšší moci, co to má ošéfovat, slíbit na oplátku? Tak to tedy zkusím. Když mně, šéfíku, splníš výše napsaná přání, slibuju, že :))):

 

Už nikdy nebudu maskovat připálenej řízek kusem blbýho salátu.

Už nikdy nebudu zapejkat na wecku , když bude mít servis hlad.

Už nikdy nepůjdu sázet do Tipáče a vztekat se u vaření, že to zase nevyšlo.

Už nikdy neudělám nikomu flákotu well-done.

A jahodový knedlíky v prosinci taky na meníčko nenapíšu.

Taky se pokusím chodit za kamna co nejvíc střízlivej.

Tím pádem už toho tolik nepřesolím.

Brko jenom ve volnu a nic víc.

 

 

Co? Nestačilo by to už?

 

Ještě bych mohl chodit do práce včas.

A taky přestanu uplatňovat pravidlo tří vteřin. Že nevíte co to je? Nevěřím :D!

Přestanu nahřávat talíře na maximum, abych rozběhal kolegy.

Přestanu vytahovat kasu ze zásuvky.

Přestanu nenávidět palačinky a smažák.

Tu kéru do ksichtu si tedy taky neudělám.

Pokusím se připomínat člověka :))).

 

 

No, vážení kolegové a kolegyně, pokud vám to přijde moc zavazující, tak si příští rok prostě užijte. Koneckonců, žádnej hřích není až tak špatnej, když ho děláte s čistým srdcem a myslí. Mějte rádi sebe i lidi kolem. Zdravíčko ať slouží a někdy zase ahoj.

 

Váš Filip

Text: Filip Vracovský, šéfkuchař

Ilustrační fotografie: Canva