Před pár lety jsem v rámci jednoho svého zahraničního pracovního projektu zjišťovala historii vzniku některých, dnes již tradičních a dobře známých, dortů a zákusků. Mimo jiné jsem se také ptala lidí ve svém okolí, který zákusek nebo dort považují za českou klasiku a tradici. A odpovědi byly zajímavé.

 

Asi nejčastěji jsem slyšela o klasickém českém větrníku. Zná ho každý a jeho tradice v českých cukrárnách trvá dlouhé desítky let. Je stále velmi oblíbený, a to nejen u starší generace. Korpus z odpalovaného těsta, vanilkový krém a karamelová šlehačka uvnitř, karamelová poleva, správně kulér na povrchu. Ano, jistě. To už je česká klasika. Ale základ , to odpalované těsto je původem z Francie. 

 

 

 

Dalším klasickým českým zákuskem jsou laskonky. U těch je historie vzniku trochu zahalená tajemstvím, ale jsou brány jako skutečně český výrobek od základu. Základem je korpus ze šlehaných bílků s cukrem a přídavkem ořechů nebo kokosu. Ale podobný základ mají například makronky, dnes považované za francouzské, které jsou ovšem původem z Itálie. A podobný, sněhový základ má například dort Pawlova, u něhož je jasně doložen australský původ. A tak můžeme pokračovat s dalšími cukrářskými výrobky. Lidé cestovali i v dávnějších dobách a vozili si s sebou nejen své kulturní, ale i stravovací zvyky, tedy své receptury. Tak se mandlové makronky dostaly z Itálie do Francie, tak se třeba trdelnik dostal z maďarsko-rumunského pomezí až na Moravu a v době zcela nedávné i do Prahy.

 

 

 

Já jsem ale chtěla svým zahraničním kolegům představit něco opravdu českého. Od základu. Něco s jasnou historií, co třeba mohou znát jako turisté, pokud k nám závítali, ale co ve své zemi nepotkají. A povedlo se mi to. A byl to úspěch, i přesto, že ho nepropagují žádní influenceři na sítích. Je to, jak už u nás v Čechách bývá časté, taková naše přehlížená Popelka, zákusek i dort, který bereme jako domácí klasiku, který má ale velký potenciál. Má jasné a jednoduché složení z kvalitních surovin a jeho kombinace sladké, svěží nakyslé a jemně hořké chuti je prostě originální, neotřelá a pro cizince zcela nová. 

 

Je v naší zemi velice oblíbený a jeho historie je stará jen něco přes čtyři desetiletí. A vznikl jako reakce na jinou českou laskominu, právě pro její úžasnou a typicky českou chuť.

 

Tak už víte?

Je to náš český Míša řez nebo dnes už i Míša dort. Nenápadný domácí moučník, který začaly péct hospodyňky doma na nedělní odpoledne cca v sedmdesátých letech minulého století a dnes ho potkáte v kavárnách, cukrárnách, i v nejlepších hotelových restauracích. Kdy a jak vznikl? V čem je jeho kouzlo? A proč ho nepotkáme v zahraničí? 

 

 

 

Vznik Míša řezu souvisí přímo se vznikem čistě českého nanuku Míša, který je stále oblíbený i dnes, přes obrovskou zahraniční konkurenci. V roce 1962 začala česká firma Pragolaktos vyrábět nanuk Míša z tvarohu, smetany a cukru. Zpočátku ještě bez polevy. Ta přibyla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. A právě kombinace chutí tučného tvarohového krému a hořkého kakaa bylo to, co Čechy okouzlilo. Proto začali doma připravovat jednoduchý řez s podobnou chutí. Kakaový korpus, vrstva tvarohu šlehaného se smetanou nebo častěji s máslem a jednoduchá kakaová tuková poleva.

 

 

 

K výrobě není potřeba žádné speciální zručnosti. A chuť je natolik specifická a originální, že i dnes, po takových letech, je velmi oblíbený nejen nanuk Míša, který se prodává už i v dalších doplňujících chutích ovoce, ale jako zákusek, dezert i celý sváteční dort ho potkáte téměř všude tam, kde se nabízejí sladkosti. Na svém kouzlu nic neztratil. Stačí jen několik kvalitních surovin. 

 

Třeba se jednou najde nějaký influencer, který tuhle naši Popelku zpropaguje a i z ní se stane světová princezna. 

 

Přeju vám sladké jaro. 

Vaše Lucie

Text: Lucie Hrodějová, fotografie: Lucie Hrodějojová, Canva, Zmrzlina Míša,

 

Jste cukrář/ka nebo vás cukrařina baví a chtěli byste se jí věnovat profesionálně? Na GastroJobs.cz najdete aktuální výpis volných pozic.