Jako první žena v USA získala tři michelinské hvězdičky. Přesto Dominique Crenn nikdy neusilovala o slávu – místo toho dává přednost lidskosti, komunitě a síle jídla jako nástroje změny. Její životní cesta, plná odvahy, bolesti i víry v krásu světa, je stejně výjimečná jako její kuchyně.

 

Dominique Crenn se zapsala do historie gastronomie jako první šéfkuchařka ve Spojených státech, která získala tři michelinské hvězdičky. Pro mnohé by to byl vrchol kariéry – pro ni je to jen prostředek. “Chci, aby si mě lidé pamatovali jako člověka, který něco vrátil,” říká. A to také dělá – během pandemie např. přeměnila jednu ze svých restaurací v komunitní kuchyni, pomáhala farmářům na Haiti a otevřeně kritizuje průmyslové zemědělství.

 

 

 

Narodila se v roce 1965 poblíž Paříže a adoptovali ji rodiče z Bretaně. Vyrůstala u moře a právě tam podle svých slov našla hluboký vztah k přírodě i tradicím. Přesto se původně chtěla stát fotografkou, ne kuchařkou. Vystudovala ekonomii a mezinárodní obchod, ale život ve Francii jí připadal svazující. Vydala se tedy do San Francisca – bez plánu, jen s vnitřním přesvědčením, že potřebuje něco jiného.

 

Ve světě vaření se našla díky rodinným vzpomínkám – mamince, babičce a rodinnému příteli, který byl food kritikem. “Milovala jsem tu kreativitu, ty emoce. Jsem Francouzka – měla bych vařit,” rozhodla se.

 

 

 

 

 

Práce v renomované restauraci Stars ji přesvědčila, že chce víc. V roce 2011 si otevřela vlastní podnik: Atelier Crenn v San Francisku. A o sedm let později přišel přelom – prestižní tři michelinské hvězdy. “Ty hvězdy nejsou moje. Jsou to dveře pro ostatní, aby mohli zazářit,” říká. 

 

Jen pár měsíců poté jí ale lékaři oznámili krutou diagnózu: agresivní rakovina prsu. Její dcerám-dvojčatům tehdy byly jen čtyři roky. “Neexistuje plán B. Musíte jít dál,” říká o těžkém období, během nějž podstoupila 16 kol chemoterapie. Na konci roku 2020 byla prohlášena za vyléčenou.

 

 

 

Brzy ale přišla další bolestná událost – odešla její matka. “Seděla jsem u její postele, když mě vzala za ruku a řekla: ‘Pamatuj, že můžeš plakat, ale ať jsou to slzy radosti.‘“

 

Vzpomínku na maminku uchovává Crenn prostřednictvím jídla. Menu v Atelieru Crenn připomínají spíš poezii – a to poslední jí věnovala celé. “To menu bylo rozloučením. Oslavou odchodu ženy, která pro mě celý život byla kotvou.“

 

 

 

Rok 2025, kdy oslaví šedesátiny, vnímá jako přelomový. “Je to rok proměny. Když projdete rakovinou, je to jako znovuzrození. A já jsem na sebe hrdá,” říká.

 

Těší se na další kapitolu – obklopená inspirativními lidmi, vedená vírou v lidskost a krásu jídla. “Umělá inteligence nikdy nenahradí jídlo. Je v něm uložená moudrost předků. A my musíme tohle vědění chránit – stejně jako zemědělce, vinaře, všechny, kdo se o něj starají. Nic z toho není samozřejmostí.“  Dominique je ostatně známá i tím, že se ke svému personálu chová velmi slušně a vyhýbá se v kuchyni křiku ❤.

 

 

Redakce GastroJobs.cz, zdroj: :CNN Travel, Wikipedia, fotografie: Facebook Atelier Crenn