Stát se vegetariánem nebo veganem není snadné rozhodnutí a my ho rozhodně nechceme nikterak zlehčovat nebo lacině zesměšňovat. Na druhou stranu to my, pracující v gastronomii, máme s vegetariány a vegany občas těžké. Zkušenost, kterou v různých obměnách zná mnoho z nás, popsal na svém Facebooku zaměstnanec jedné americké pobočky řetězce rychlého občerstvení Subway, Gabriel Caulfield-Bohlken:

 

Dneska přijde zákaznice a objedná si zeleninový sendvič Veggie Delite. Začnu připravovat pečivo, ale ona mě zarazí a žádá, abych si vzal nové rukavice, protože jsem předtím pracoval s uzeninami a ona je veganka. Není problém, dokážu to pochopit, vezmu si nové rukavice. Naložím všechnu zeleninu, kterou si přeje, a začnu sendvič balit, když vtom ona povídá: “A co majonéza?”

 

 

Koukám na ni, ona kouká na mě, ok, beru do ruky majonézu, ale čekám, že mi každou chvíli sdělí, že jen žertuje. Nic.

 

Nevydržím to a řeknu: “A to víte, že v majonéze jsou vajíčka?”

Chvilka napjatého ticha, děvče vypadá zaraženě.

“Ne, ne, nejsou, vždycky si dávám majonézu, jste si jistý?”

“No ano, majonéza se dělá, mimo jiné, z vajec…”

 

Je mi jí až líto, stojí před pultem a vypadá, jako že se jí právě zhroutil celý svět. Ale ve frontě už čekají další zákazníci, musím to rychle ukončit.

 

“Tak jak, mám tam přidat tu majonézu?”

“Prosím ano…”

 

 

Zní to tak zklamaně, tak poraženě. Přidám majonézu, zabalím sendvič, zkasíruju, ona zaplatí; zdá se, že není schopná slova.

 

“Děkujeme, hezký den,” loučím se s ní.

“Pokusím se,” vydechne vyčerpaně a odchází

 

A to je celý příběh o tom, jak jsem jednu veganku poučil, že majonéza ve skutečnosti není veganský pokrm.

Zdroj: Facebook Gabriela Caulfield-Bohlkena