V minulém povídání jsem popsala svou "sladkou“ zkušenost z Berlína. V červnu jsem se vydala úplně opačným směrem, na týden na Slovensko, do Vysokých Tater. Za odpočinkem, turistikou, krásnou přírodou, ale samozřejmě také za tatranskou cukrařinou.

 

Na Slovensku mám relativně hodně přátel, kteří se naším oborem zabývají, ať už jako výrobci tradičních dortů a zákusků pro restaurace a cukrárny, nebo jako umělečtí cukráři, kteří tvoří originální díla a vedou kurzy různých sladkých technik. Ale mě tentokrát, stejně jako předtím v Berlíně, zajímala cukrařina z pohledu turisty, který zavítá do těch krásných slovenských velehor.

 

 

První příjemné překvapení přišlo, sotva jsem vystoupila z vlaku na maličké nádraží v městečku Štrba. V hale, kde by člověk očekával klasickou nádražní hospodu, je krásná, čistá a útulná cukrárna! Dělají tam velmi dobrou kávu a v sortimentu převládají tradiční zákusky jako laskonky, štafetky, větrníky a podobně. Laskonku jsem, samozřejmě ze studijních důvodů, ochutnala a byla jsem velmi potěšena její tradiční, nešizenou chutí.

 

 

Jak se ukázalo v dalších dnech, v Tatrách si na sladký život potrpí. Klasické cukrárny jsou v každém horském městečku. Nabízejí tradiční i moderní zákusky, poháry, řezy a ovšem i palačinky. Ale pěknou sladkou nabídku mají i restaurace, bary a kavárny. A v té najdete třeba i kynuté povidlové buchty nebo jablkový závin. Ten jsem si ostatně dopřála i ve výšce 1810 metrů nad mořem, v restauraci Bivac pod vrcholem hory Solisko, kam jsem si pro něj musela dojet lanovkou.

 

 

Ve Starém Smokovci jsme cukráren potkali několik a je tu vidět konkurenční prostředí. Majitelé se předhánějí v poutačích a reklamách, aby nalákali co nejvíc hostů právě do té své. Sochy medvědů z nejrůznějších materiálů jsme po Tatrách potkali dost, však tohle krásné zvíře tady opravdu žije. Ale dřevěný medvěd cukrář jako poutač?

 

 

V našich toulkách jsme se dostali až do Popradu. Velkého města, které už je dole pod horami a které mě téměř ničím nezaujalo. Bohužel i stará část s pěší zónou postrádá “ducha“ kvůli namíchané architektuře z různých období. Čím je ovšem Poprad velice zajímavý pro člověka posedlého cukrařinou, je velký počet cukráren a kaváren právě na té pěší zóně. My jsme se zastavili v cukrárně Lucia, samozřejmě mě zaujala už svým jménem. Ale byl to dobrý výběr.

 

 

Cukrárna má velice krásný a nápaditý interiér, milé a příjemné cukrářky a servírky a i paní majitelka, která zrovna přišla, byla ochotná a příjemná. Vitrína s nabídkou byla zajímavá, zákusky a dorty byly různorodé, aby si mohl každý vybrat a porcí nebylo mnoho. Jak mi paní majitelka vysvětlila, dělají od všeho jen málo porcí a doplňují podle odběru. Všechno si vyrábějí přímo ve výrobně v zadní místnosti samy.

 

 

Zeptala jsem se, zda mají i nějaké poháry. Obvykle ano, ale zrovna dnes je ještě nedělaly. Daly mi na vybranou, jaký bych si přála a během několika minut jsem měla na stole svěží a velmi dobrý jogurtový pohár s míchaným ovocem. Krásné místo, s krásnou nabídkou a přitom hned za rohem je další cukrárna a o několik desítek metrů dál jiná. Ze široké a rozmanité nabídky si vybere určitě úplně každý.

 

 

Ve Vysokých Tatrách se mi líbilo a mimo mnoha jiných vzpomínek jsem si přivezla i ty sladké.

 

Přeju i vám sladké vzpomínky z letních dobrodružství.
Vaše Lucie

Fotografie: © Lucie

Jste cukrář/ka a sháníte právě práci? Na GastroJobs.cz najdete aktuální výpis volných pozic.