Kdo to nepoznal, nepochopí. Kuchyně jsou vhodnějším prostředím pro natáčení hororů než leckterý středověký hrad. Horké plotny, ostré nože, kluzké povrchy… Nebezpečí číhá všude. Americký server Thrillist požádal 14 šéfkuchařů, aby se svěřili s nejbolestivějšími zážitky ze své praxe. Všimněte si: bez ohledu na vážnost a charakter zranění většina z nich shodně vzpomíná, že bezprostředně po nezbytném ošetření musela pokračovat v práci.

 

Prsty a zase prsty

“Jednou jsem si málem ustřihnul prst nůžkami na ryby. Vlastně jsem ani nic necítil, protože jsem měl úplně zmrzlé ruce, ale všude byla spousta krve. To když mi na nohu spadl celý skoro čtyřicetikilový bochník Parmezánu a zlomil mi čtyři prsty, byla to taková bolest, že se mi udělalo špatně od žaludku. Nikdy v životě jsem něco tak bolestivého nezažil.”

Ralph Scamardella, šéfkuchař ve společnost TAO Group (New York)

 

 

Jatka

“Bourala jsem prase, které viselo na hácích alespoň týden a mělo už úplně ztvrdlou kůži. Vůbec mi to nešlo, kůže se nedala rozřezat. Řekla jsem si, že to zkusím plnou silou a jedním máchnutím. Napřáhla jsem se a povedlo se mi to, jenže jsem se nestihla včas zarazit a vrazila si nůž do stehna. Hlava mi nebrala, že jsem se právě skutečně bodla, takže jsem ještě chvíli pokračovala v práci. Teprve když jsem ucítila vlhkost na stehně, podívala se dolů a uviděla, jak skrz zástěru krvácím, pomalu a klidně jsem odložila nůž a odešla do umývárny. Stáhla jsem si kalhoty a krev se vyvalila ven. Očistila jsem to, obvázala, znovu se oblékla a pak jsem ještě několik hodin pracovala. Pamatuji si posměšky kolegů, kteří mě ‘chlácholili’ tónem, jakým mluvíme na malé děti: ‘Jůlinka se nám řízla?’ A já na to: ‘Ne asi, vrazila jsem si nůž do stehna, ty pitomče!’”

Julia Poplawsky, řeznice v řeznictví a bufetu Dai Due (Austin)

 

Zlí roboti a zlé ryby

“Roboty, mixéry a kutry se občas ucpou a člověk se je pak snaží vyčistit vším, co je zrovna po ruce. Přesně to se mi stalo, když jsem jednou dělal sekanou. Strčil jsem ruku do stroje a ten se samozřejmě najednou rozběhl. Když jsem ruku vytáhl, jeden z prstů na ní jen visel. Byl jsem ale jediný vedoucí kuchař ve službě, takže jsem musel zůstat do konce šichty a nechal si zranění jen provizorně ošetřit. Dodnes v tom prstu nemám cit. Jindy jsem si propíchl prst rybí kostí. Po dvou dnech se mi na paži objevila rudá čára. Než jsem dojel do nemocnice, vedla už až ke hrudi. Strávil jsem noc pod antibiotiky na pohotovosti. Další den jsem byl zpátky v práci, ale od té doby si uvědomuji, jak důležité je okamžité a důkladné ošetření každého zranění.”

Kris Morningstar, šéfkuchař restaurace Terrine (Los Angeles)

 

Jako opařený

“Před výdejem jsme vždycky měli všechny teplé omáčky ve výklopným parních kotlích. Když jsem jednou zrovna křičel na někoho na druhé straně kuchyně, podařilo se mi nevědomky vyklopit kotel a várka vařící vody mi skončila v botách. Byly to gumové galoše, vodu držely pěkně v sobě a těsně u nohou. Mezitím začal výdej, takže jsem nemohl odejít. Když jsem si pak večer sundal boty a ponožky, sloupnul jsem s nimi v podstatě celou svrchní vrstvu kůže.”

Jeff Bolton, šéfkuchař restaurace Kachina (Westminster)

 

 

Trpké ovoce

“Začínal jsem tu kdysi jako stážista a tehdy bylo zvykem zdobit talíře pod polévkou lístky citroníku. Když jednou došly, coby nováček jsem se aktivně nabídl, že přinesu další. Citroníky si restaurace pěstuje na vlastním dvorku. Rostou v přepůlených sudech od vína, což mi ale tenkrát nikdo neřekl. Byla už tma, šel jsem naslepo jen ve svitu Měsíce. Zakopl jsem o sud a rozrazil si hlavu o jeho protější stranu. Vrátil jsem se do kuchyně se zkrvaveným obličejem i rondonem. Ostatní samozřejmě propukli v hurónský smích. Ale nové lístky jsem přinesl a nakonec jsem tady dostal i vysněný job. A to bylo nejdůležitější.”

Isaac Miller, šéfkuchař restaurace Maven (San Francisco)

 

Vojenská operace

“Během jedné směny na pozici běžného kuchaře v restauraci Spago mi zničehonic praskla křečová žíla. Bylo to zrovna ve špičce; stihl jsem jenom pocítit mokro v ponožce. Vyhrnul jsem si nohavici a kolem hned začala stříkat krev. V klidu jsem se přesunul od režonu do kanceláře v zázemí; krev mi z nohy stále tryskala. Doběhl za mnou zástupce šéfkuchaře a zachoval se jako pravý vojenský lékař na frontě: uřízl spodek nohavice u kolena ‘na piráta’, ránu ošetřil, zafačoval a stáhl kobercovkou a já se mohl vrátit na svoje místo v kuchyni.”

Evan Funke, naposledy šéfkuchař restaurace Bucato (Culver City)

 

Zavírejte!

“V kuchyni jsem teprve začínal, když jednou někdo za mnou nechal otevřenou troubu na 230 °C. Sáhl jsem si na dvířka a ošklivě se popálil, přišel jsem o pár vrstev kůže na ruce. Mnohem horší než samotné zranění bylo, když jsem chtěl večer doma ránu převázat. Původní obvaz se ke spálenině přichytil a spát jsem šel až po opravdu bolestivé proceduře. Aby tomu nebyl konec, ráno jsem zjistil, že i přes obinadlo se mi k ruce přilepilo prostěradlo. To už jsem toho měl dost a vydal se na ošetření do nemocnice - i s prostěradlem.”

Christopher Lee, šéfkuchař restaurace Forge (Miami)

 

Kdyby ryby...

“Hned první den coby kuchař v rybí restauraci jsem si vychrstnul dávku vařícího oleje na ruku, když jsem na pánvi obracel rejnočí ploutev. Sáhnul jsem po utěrce a olej setřel i s kusem kůže. Od té doby všechno obracím směrem od sebe. Rejnočí ploutve obzvlášť.”

Polo Dobkin,šéfkuchař restaurace Meadowsweet (Brooklyn)

 

Těžko vybírat

“Nemůžu se rozhodnout, jestli mým nejhorším kuchyňským zraněním bylo, když jsem si ještě ve škole propíchl palec laciným nožem na sashimi, nebo když přede mnou vybouchl tlakový hrnec a způsobil mi popáleniny 3. stupně na ruce od dlaně po loket. V obou případech jsem musel pokračovat v práci.”

Richie Nakano, šéfkuchař restaurace Hapa Ramen (San Francisco)

 

 

Ústřice s brandy

‘Nestalo se to mně, ale nejhorší zranění, které jsem kdy viděl, bylo, když si kuchař vrazil hluboko do dlaně nůž na ústřice. Byli jsme uprostřed směny a nedalo se s tím moc dělat. Polil ránu trochou brandy a pak ji vypálil; přitiskl ruku přímo na plotnu. Pak z brandy ještě trochu upil, ruku si zavázal a jeli jsme dál.”

Jorge Hernandez, šéfkuchař restaurace Qui (Austin)

 

Mysli nohama!

“Ještě jako úplně mladý kuchař, měl jsem tehdy na starosti přípravu omáček, jsem musel převzít dodávku mražených kostí na vývar. Byla to asi dvacetikilová lodna a já pospíchal, vůbec mě nenapadlo do zdvihu zapojit nohy a táhl jsem to celé zády. Když jsem se druhý den pokusil vstát, složil jsem se k zemi. Chůze jsem pak nebyl schopen asi měsíc.”

Wonny Lee, šéfkuchař restaurace Hamasaku (Los Angeles)

 

Neodmlouvej!

“Byl jsem drzý na šéfkuchaře a ten mě začal honit po kuchyni. Utíkal jsem, uklouzl a zlomil si dvě kosti v chodidle. Ráno jsem zašel k lékaři a pak se hned vrátil se do práce, i se sádrou. To už je dávno. Jsem teď starší a moudřejší a snažím se jít ostatním příkladem tak, abych sám nemusel vyhánět kuchaře z kuchyně.”

Jonathan Kavourakis, šéfkuchař restaurace Stanton Social (New York)

 

Valentinský masakr

“Nejhorší kuchyňské zranění se mi přihodilo den před oslavou svátku sv. Valentýna. Večer se čekala plná restaurace, je to vždycky jedno z nejnáročnějších období v roce, všichni celý den intenzivně pracovali na přípravách. Vytáhl jsem plech jehněčích kostí z trouby na 250 °C a cestou uklouzl na mastné skvrně a vylil si vařící tuk na paži. Plech jsem okamžitě odhodil, popadl utěrku a otíral ze sebe olej i s kůží. Vlastně to ani moc nebolelo, měl jsem spálené i konečky nervů. A protože to bylo před Valentýnem, nezbylo než si ruku ovázat a pokračovat v práci. Ani nevím, co bolelo víc: jestli tříměsíční léčba popálenin druhého a třetího stupně na klinice, nebo každodenní práce s troubou v době, kdy se zranění hojilo.”

Nathan Lemley, šéfkuchař restaurace parkside (Austin)

 

Stehy, nestehy...

“V den, kdy jsme měli otevírat restauraci, jsem si pořezal ruku až na kost nožem na sýr. Všude byla krev. Potichu jsem se vyplížil do nemocnice, skončil s osmi stehy, vrátil se zpátky, aniž by si toho někdo všimnul, a otevírací večer jsem samozřejmě celý odpracoval.”

Jeff Mahin, šéfkuchař pizzerie Stella Barra (Los Angeles)
Zdroj: Thrillist.com, autor: Dan Gentile