KOMENTÁŘ

Provozovatelé služeb v rámci tzv. sdílené ekonomiky podnikají za zcela jiných podmínek než ostatní. Někde už tuto situaci razantně řeší, u nás je zatím reakce rozpačitá. Co s tím?

 

Jak to začalo

Termín “sdílená ekonomika” (někdy přesněji “spoluspotřebitelství”) dříve označoval obchodní model postavený na pronájmu, výměně nebo sdílení majetku, který jeho vlastník právě nepotřebuje. U nás šlo typicky o půjčování rodinných rekreačních objektů. Původně tak vznikly i služby typu Airbnb - internet poskytl lidem ze všech koutů světa možnost nabídnout k pronájmu svůj byt v době, kdy byli třeba právě na dovolené, a na oplátku mohli zase oni strávit prázdniny ve volné nemovitosti někoho jiného. Analogicky můžeme mluvit o pronájmu vozidel, nástrojů (případně i souvisejících pracovních úkonů). apod. Původně se tedy jednalo o zboží, které si spotřebitelé pořizovali pro svoji potřebu a až jaksi mimoděk docházelo k jeho dalšímu využití.

 

A co dnes?

Člověk je tvor podnikavý a brzy zjistil, že co je vhodné k drobnému přivýdělku, dá se koneckonců díky moderním technologiím snadno provozovat i na plný úvazek. U nás to asi nejdříve pochopili tzv. “hodinoví manželé”, ale krátkodobé pronájmy bytů a alternativy služeb taxi následovaly s masovým rozšířením aplikací jako Uber nebo Airbnb vzápětí.

 

Nejprve v malém měřítku - mnoho rodin např. s předstihem pořizuje byty pro vyrůstající děti a, vzhledem k příležitostem, je naprosto logické takové byty využít k podnikání, než děti dorostou a nastěhují se do nich samy. V takových případech pořád ještě můžeme mluvit o sdílené ekonomice v původním slova smyslu. To už se nedá úplně říct o případech, kdy si lidé pořídí nový byt čistě za účelem krátkodobých pronájmů, aniž by ho sami potřebovali nebo k bydlení používali. Server iDnes.cz přinesl minulý týden (14. září) rozhovor s provozovatelem Airbnb, který v Praze pronajímá 10 bytů!

 

 

Pro většinu poskytovatelů podobných služeb je typický pocit, že co zprostředkuje webová aplikace apod., nepodléhá běžnému režimu podnikání. Vždyť se vlastně jen tak domluví dva lidé, jeden něco potřebuje, druhý něco nabízí, internet je navýsost svobodné médium, žádná firma v tom nefiguruje (v tom se ovšem, pokud využívají např. aplikaci Airbnb, mýlí!), státu do toho nic není.

 

Zaspali jsme dobu

Už od devadesátých let, snad pod vlivem Klausovy politiky, převládá v českém prostředí názor, že stát má do podnikání (a vůbec do života) zasahovat minimálně, ideálně vůbec. To je zcela legitimní postoj, ovšem pouze za předpokladu, že stát měří všem stejně. Každý provozovatel i toho nejmenšího hotelu nebo penzionu dobře ví, kolik razítek, povolení, hlášení apod. ho čeká ještě dříve, než provoz vůbec spustí, natož potom. O daňové povinnosti nemluvě.

 

K žádné regulaci “sdílené ekonomiky” (uvozovky jsou v tomto případě zcela na místě) se přitom naši zákonodárci zatím ani nezačali připravovat. Současná sněmovna už to nestihne, ani jeden ze subjektů kandidujících v říjnových volbách nemá podobný bod v programu. Nesměle se ozvalo jen pár zástupců samospráv (Brno vs. Uber, pražská primátorka ve vztahu k Airbnb), ale jednak byli rychle “okřiknuti” a obviněni z tendencí zasahovat do blíže neurčených svobod, jednak bez širšího legislativního rámce sami nic nezmůžou.

 

Jinde to jde

Podle pražského radního pro oblast kultury, památkové péče, výstavnictví a cestovního ruchu Jana Wolfa (Trojkoalice) chystá hlavní město osvětovou kampaň, která má provozovatele Airbnb upozornit na zákonné povinnosti, které pro ně platí už dnes. Magistrát to tedy zkouší nejprve po dobrém. Mnoho jiných možností nemá, protože např. Airbnb prý naprosto odmítá možnost, že by Praze poskytl jména svých uživatelů nebo dokonce adresy pronajímaných bytů.

 

Přitom třeba ve Vídni mají jinou zkušenost. Vedení rakouské metropole vyvíjí silný tlak na zprostředkovatele ubytování v rámci “sdílené ekonomiky” a hrozí jim trestním oznámením, pokud městu požadované údaje neposkytnou. Polovina z nich (tedy z celkem 16 firem, které v tomto segmentu u našich jižních sousedů působí) už se rozhodla spolupracovat, zbytku dává Vídeň čas do konce roku. Mluvčí Airbnb v Rakousku zatím oznámila, že firma “v rámci snížení byrokratické zátěže pro hostitele” uzavřela dohodu s 275 obcemi o automatickém výběru a odvodu místních poplatků!

 

 

Už to by u nás bylo považováno za obrovský úspěch, ale vídeňská radnice upozorňuje, že se se zaplacením poplatků nespokojí a bude vyžadovat úplné jmenné seznamy ubytovatelů i hostů. Panuje obecné přesvědčení, že nakonec všechny internetové platformy raději ke spolupráci přistoupí. I díky tomu se mnoho provozovatelů “preventivně” přihlásilo a výběr místních poplatků vzrostl za několik posledních měsíců o 60 %!

 

Kudy dál

Oborové a profesní organizace těžko mají teď důležitější úkol než pokusit se ve spolupráci s obcemi situaci změnit i u nás. Hotely sice dnes tvrdí, že Airbnb & spol. pro ně není konkurencí a mají i tak vysokou obsazenost, ale úplně tomu nevěříme (a může se to rychle změnit). Technologie byly vždycky rychlejší než zákonodárné procesy, ale tady už jsou napřed trochu dlouho a trochu moc.

Zdroj: iDnes.cz, Echo24.cz, orf.at