O adventním období se často mluví jako o idylickém čase, kdy se tempo událostí zklidní, lidé se zastaví a myslí chvíli také na sebe, na své blízké a na to, co je v životě důležité. Pracující ve službách tuto dobu ale vnímají jinak. Stačí se zeptat prodavaček nebo pošťáků. A samozřejmě také personálu hotelů, restaurací a dalších gastronomických provozů.

 

Někdy to začíná už na konci listopadu: firemní večírky. Organizátoři a organizátorky je obvykle objednávají na poslední chvíli, mívají “omezený rozpočet” a nikdy nevědí, kolik účastníků a kdy přesně se vlastně dostaví. Navíc mají obavy, jak to dopadne, protože se bojí svých nadřízených. A taky mají strach, že nějací “obyčejní" kuchaři, servírky nebo provozní nepochopí, o jak důležitou, výjimečnou a s běžným chodem podniku nesouměřitelnou událost se jedná.

 

 

Nakonec se na vlastní akci většinou objeví vcelku normální a slušní hosté. Tedy aspoň na začátku večera a na první pohled. Počáteční ostych před kolegy a kolegyněmi je ovšem rychle odplaven přídělem levného alkoholu a nad ránem se po lokále potácí pár gentlemanů s kravatou za uchem i dam s rozmazaným mejkapem. Toalety jsou v nepopsatelném stavu a když se i ti největší držáci zvednou k odchodu, zatvrzele odmítají zaplatit konzumaci nad rámec hrazený firmou. Na dýška u podobných akcí často mužeme zapomenout úplně. Následuje úklid, obědy a rychlá příprava na další podnikovou party.

 

Tak uběhne prosinec a když konečně nadejdou samotné Vánoce, mnoho zaměstnanců v gastronomii už sotva stojí na nohou. Na Štědrý den má naštěstí velká část restaurací zavřeno. Ale tam, kde zavřeno neni, to odnesou dvojnásob. V posledních pár letech se stalo módou, že lidé 24. prosince vyrážejí ven setkávat se, bavit a dát si někde oběd (častěji ovšem jen svařák, punč nebo naše oblíbené caffè latte).

 

 

Pokud už jste někdy měli to štěstí a strávili Štědrý den v práci, jistě si vzpomenete, na jak pestrou směsici hostů člověk v tento den narazí. Velké rodiny, než se rozdělí na menší součástky a rozejdou na večeři do svých separátních domovů. Tlupy bývalých spolužáků, kamarádů z vojny a kolegů z práce nebo puberťáků, kteří se o prázdninách doma s rodiči nudí. Zoufalci, co se na poslední chvíli vydali shánět dárky, stromeček či kapra. Alkoholici, protože se bojí, že ještě před nadílkou vystřízliví. Lidé, kteří zůstali na Vánoce sami. Bezdomovci, ztracené existence, smažky i jejich dealeři, prostituky, kapsáři a další vyvrhelové. Policajti a taxikáři. Turisti z celého světa - Tokia, Johannesburgu, Šanghaje, Košíc, Vancouveru, Jeruzaléma nebo Vladivostoku. Chtějí být ve společnosti ostatních.

 

 

A všichni jsou hrozně překvapeni, že není otevřeno všude a že místa, kde otevřeno je, jsou plná po střechu a personál tam nestíhá. Jejich sváteční nálada je pryč jako švihnutím proutku, nasadí vážný výraz, začnou si stěžovat a vyhrožovat. Nejsou ovšem nijak originální, používají stejně fráze jako po zbytek roku: “Jak je to možné? Proč nejste lépe připraveni? To se dalo čekat! Budeme si stěžovat, to uvidíte, tu recenzi.”  Že s tím nic nenaděláme a nejraději bychom třeba taky byli někde jinde, to už je jaksi nenapadne.

 

 

A pak už je tma a večer a všichni (kromě kolegů a kolegyň z hotelů, nemocnic, dětských domovů a domovů pro seniory, non-stopů a nočních vlaků a tak a trochu taky kromě našich spolupracovníků a kamarádů ze zemí, kde slaví Vánoce později nebo vůbec) už jsou doma a zní Tichá noc. Pak je pětadvacátého ráno a jede se dál, jakoby se nechumelilo. Následuje Silvestr a ten si necháme na samostatný článek. Hezký advent!

Redakce GastroJobs.cz