Klepala se jí kolena. Posadila se do křesla v obývacím pokoji a na klín si položila zakrvácenou obálku. Zavzlykala, protože tušila, co přijde. Roztřesenou rukou vytáhla dopis a dala se do čtení.

Milá Mary,
jestli čteš tyhle řádky, pravděpodobně už je po všem.  Doufám, že se alespoň Cuisine četa dostala domů a někdo našel můj dopis. Má lásko. Je toho tolik, co bych ti chtěl šeptat do ouška. Dovol mi vysvětlit, proč teď nesedím po tvém boku.

 

Věděli jsme od začátku, že tahle zima bude ostřejší než všechny ostatní. Vše začínalo lehkým přepadáním odpoledního servisu. Svařáky a kapučína s rumem dokázaly oddělat slabší žaludky v odpoledních hodinách. Většina těch pašíků odvrávorala a už se nevrátila. Bylo tomu jednoho klidného pondělního večera, když dorazil dopis z velitelství. Generál Von Shaker se zaradoval, myslel, že nás přes Vánoce pošlou domů. Nemohl se víc splést.

Oznámení o cílené akci, kterou odhalili špioni Marv Booking a Harry System. Osmdesát prasat v pátek dvanáctého prosince. Firemní večírek. My byli čtyři. Já, Generál Von Shaker, Kapitán Štamprle a Myčka. Myčka je mladé ucho, ještě mu nebylo ani dvacet a asi ani neokusil teplo ženského klína. Na pomoc nám měla dorazit tříčlenná četa Cuisine, ale jen jako zásobování. Generál vzteky bouchl do barového pultu a vylekal dvě prasata, která spěšně zmizela ve dveřích. Nevěděli jsme, co budeme dělat.

 

 

Pak to přišlo. Pátek odpoledne. Chlapi z Cuisine nám udělali dobré jídlo. Přemýšlel jsem, jestli je to má poslední večeře. Dojedli jsme a Generál s Myčkou začali chystat bar. Vše na své místo. Myčka nabíjel zásobníky s ovocem, zatímco Von Shaker stavěl pod bar záložní lahve. Seděl jsem před barem a kouřil cigaretu. Po chvíli si ke mně přisedl Kapitán. Chvíli jsme oba koukali před sebe.

 

“Bojíš se mladej? Už jsme zvládli horší sračky. Pamatuješ tu britskou rozlučku se svobodou? Hovada. Stejně sme je hnali a oni jen nadávali a blili. A co teprve ty kravaťáci? Každej machroval, jaký má konto, a na konci večera ani nemohli mluvit, jak sme je zřidili,” zasmál se a poplácal mě po ramenou. Zhluboka jsem se nadýchl, abych nasál tu naději, kterou nechal Štamprle ve vzduchu.

 

 

Četa Cuisine vystavěla na přední stoly občerstvení. Krevetové koktejly, všelijaké jednohubky, šunky a sýry. I kdyby se tím podařilo sundat jen pět prasat, byl by to pořád úspěch.

 

Začalo se stmívat. Slunce klesalo a barvilo mraky do karmínových odstínů. Věděl jsem, že ten večer prostě nemůžeme přežít všichni, a tak jsem vytáhl lahev skotské, abych si s mojí rodinou naposled připil. Jednou, dvakrát a do třetice. Sebral jsem se a opatrně došel ke dveřím. Cítil jsem ty svině na sto honů, už nebyly daleko. Nalepil jsem na dveře nápis “Soukromá akce”, vrátil se za bar a ještě jednou jsem si nalil.

 

Osm dvacet a nikde ani živáčka. Ticho před bouří. Pozoroval jsem Generála, jak hypnotizuje vchod očima. Dveře zavrzaly a první prasata se začala sypat dovnitř. Bylo jich asi třicet. Kapitán připravil na bar třicet panáků čupít a rozházel je mezi ty grázly. Udělal je naschvál silnější. Z dvaceti se dvanáct slabších žaludků odpotácelo k občerstvení. Skvěle! Zbytek ale zatlačil a otočil ještě jednu rundu. Vtom už se dovnitř sypala druhá vlna. Skupina čtyřiceti na chlast nadržených hovad. Vzduch v baru zhoustnul a zasmrádl kobylím puchem. Kapitán začal pálit další panáky, ale po stranách se valilo víc a víc prasat.

 

 

“Čtyři daiquiri jo? A pětkrát Jacka s Colou.”
“Já bych chtěla něco sladkýho, ale ne moc a může to bejt trochu kyselý. Ale ne hořký a ne moc sladký. Holky chcete taky? Jo tak sedmkrát”

 

Začal jsem přehazovat Bostonský míchače. Lahve mi lítaly okolo rukou a tekutiny precizně dopadaly tam, kam měly. Zdálo se, že to zvládneme. Generál vypaloval gin tonicy a rumy s kolou. Myčka se klepal jak ustrašené štěně, ale myl a leštil sklo jako profík. Asi hodinu a půl trvalo, než jsme je odrazili. Pár prasat to nezvládlo. Chlast na prázdný žaludek je položil. Okolo desáté už jich zbývalo asi jen čtyřicet.

 

Začal jsem se smát. My to přežijeme! Několik sviní se vrátilo a já v rychlosti vystřelil pár Martini cocktailů a několik Sazeraců. Myčka čistil bar, aby se nám při dalším masakru nezpomalila kadence. Vypadalo to tak nadějně. Kapitán se s radostným výrazem otočil na Generála.

 

“Von Šejkr, podivej se na nás a na ty ustrašený svině! Zase je poženem!” Von Shaker hrdě pokynul hlavou a natáhl se na bar, aby z něj sebral sklenici. V tom se ze strany zrádně vyřítil pašík a sklenku na nožičce rozbil. Generál zařval a skácel se k zemi. Nožička se mu zapíchla do paže a z té začala cákat krev. Zakrvácený soldát se z posledních sil odvalil do skladu. Věděli jsme, že to nedá.

 

Myčka dostal záchvat. Dal jsem mu facku a panáka. “Povýšil’s chlapče.” Postavil jsem ho ke třetí stanici. K mému překvapení se chopil lahve a začal ty svině kropit, jakoby to byla nějaká jeho skrytá schopnost. Bylo jedenáct večer. Sem tam jsem zahlédl, jak někdo spěšně utíká na toaletu. Krevetový koktejl jich taky pár dostal.

 

Prasata se zdála unavenější, z původního počtu jich zůstalo asi třicet. Tvrdé jádro. Pak to začalo. “Tohle mi nechutná. Tohle je drahý. Já chci vodu! Jak to se mnou mluvíte, víte, kdo já sem?” Svině přitvrdily. Začínalo to vypadat, že nás dostanou. “Tušíte, s kým já se znám? To mi dolej kámo, dal’s tam málo. Barmanství není kariéra, co je tvoje pravá práce? To bych dokázal taky…”

 

Mary, kdyby nebylo tebe, asi bych to vzdal. Myčka se začal ztrácet v objednávkách. Podíval jsem se na Štamprleho a on na mě. Viděl jsem bolest v jeho očích. Mladej to nezvládne.

 

 

"Já chtěla rum a Colu light, ne Pepsi zero!” Ozvalo se od jedné ze sviní. Myčka otočil hlavu a hlesl: “Kapitáne, pomoc…” Nasupená chiméra mu chrstla alkohol do tváře. Přímo do očí. Udělal několik kroků zpět a zakopl o práh. Objednávky se hrnuly ze všech stran. Opilá nervózní prasata byla k neutišení. Mně se ale zastavil čas. Nic jsem neslyšel, jen vysoký pištivý tón. Natáhl jsem se, abych mladému podal pomocnou ruku, ale Kapitán mě stáhl zpátky k baru. Pak se vše zpomalilo. Vřela ve mně krev. Začal jsem po těch sviních střílet koktejly jako nikdy předtím. Zombie, Mai Tai, Bahama mama. I ty největší prasnice se začaly kácet k zemi. Jedna z nich se vyzvracela pod bar a ostatní klouzaly a padaly. Jedna hodina třicet minut.

 

Docházely nám spirity. Kapitán oddělal pár sviní lahvovým pivem. Ti, kteří se neváleli pod stoly a pod barem, si volali taxíky domů. Naneštěstí nám v tom nejlepším přestal fungovat terminál na platební karty. Štamprle se na mě otočil a smutně se usmál. Věděl jsem, co chce udělat a nemohl jsem mu v tom nijak zabránit. Poslední objednávka zaplacená. Pět minut do zavíračky. Asi deset zbývajících prasat se opřelo o bar. Tlak byl neúnosný.

 

“Ještě pivo, ještě panáky. Řekneme to manažerovi, jestli nám už nenaleješ. Dělej vole, celej večer do tebe sypu prachy. No tak tady budeš o chvíli dýl no. Já nic o poslední objednávce neslyšel.”

 

 

“Tenhle je na mě,” zařval Kapitán, postavil na stůl jedenáct panáků a z pod pultu vytáhl zářivě zelenou lahev. Zelená víla se odrážela od sklenic a polévala celý bar. Pár prasat vytáhlo zapalovače. Škrt. “Zmiz mladej, já už to tu zavřu,” prohlásil hrdinně Kapitán Štamprle a otočil do sebe fosforeskující drink. Tři svině nesfoukly hořícího panáka, ten jim stekl po tváři a zapálil košile. Od košil chytl bar a od baru stěny. Utekl jsem do kumbálu.

 

Dřív nebo později se sem ten oheň dostane a já se vypařím. Pokládám tento dopis do ventilace a doufám, že se k tobě dostane. Slyším kvičení posledních sviní. Tak jsme to přeci jen zvládli.

Miluji tě Mary, odpusť.

 

Autor: Martin Dry

Martin je začínající spisovatel s velkou zálibou v koktejlech, skotské whisky, ženách a dobrých příbězích. Martini a ženskou má rád vždycky naked. Další díla a informace o autorovi najdete na jeho webu Povídky pro proletariát a na Facebooku

Fotografie: ilustrační pod licencí C00