Sexuální zneužívání je téma, které poslední dobou hýbe společností, médiálním prostorem i společenskými místnostmi v domovech důchodců. Díky hnutí #MeToo se o něm mluví mnohem otevřeněji než kdykoliv dříve, což má i svoje přímé důsledky - nejedna hollywoodská hvězda či vatikánský hodnostář by mohli vyprávět.

 

Prach, který byl dosud zameten pod kuchyňskou rohožku, se začíná vířit i v gastronomii a mnohé servírky či pomocné kuchařky už se veřejně svěřily se svými nepříjemnými zážitky. O těch největších zvěrstvech se ale zatím mlčí. Ano, máme na mysli brutální zneužívání mužů - kuchařů, číšníků, rozvozáků, recepčních, myčů nádobí a dalších bratrů z oboru - ze strany jejich kolegyň, nadřízených i zákaznic!

 

 

Navštívili jsme proto terapeutickou skupinu pro oběti ženského chtíče, která se schází každou první středu v měsíci na dvorku nádražního bufetu v Chocni, a několik postižených se nám povedlo přimět k rozhovoru. Každý z mužů je úplně jiný, spojuje je traumatizující zkušenost. Jména jsou na jejich přání pozměněna, ale skutečnou identitu redakce GastroJobs.cz zná.

 

Rozvozák Pavel (29) vypraví: “Myslel jsem, že se podobné věci dějí jenom ve filmech, ale skutečnost je mnohem zhorší. Znuděné paničky si domů objednávání rozvoz, aby si mohly trochu zadovádět. Často číhají za dveřmi ve spodním prádle nebo župánku, svůdně se vlní a koulejí očima. Většinou hned oznámí, že jsou doma samy, a lákají mě dovnitř; peněženku s drobnými prý mají v ložnici nebo v koupelně. Neříkám, že bych nikdy nepocítil takové to “ťuknutí v buřtíku”, ale mám, sakra, v tašce další pizzy a zákazníci čekají. Připadám si jako děvka na telefonu. Copak si ty dámy neuvědomují, že jsem taky člověk, který něco cítí, a ne kus parmské šunky?”

 

 

Kuchař Honza (46) zažil peklo v kuchyni: “Dokud se ne mě vrhala jen Uljana od myčky, dalo se to zvládnout. Když se k ní ale přidaly i servírky, bylo toho už na mě moc. Ty dvojsmyslné poznámky, úchylné pomrkávání a pomlaskávání, doteky zpocených rukou - ještě teď se třesu. Bál jsem se chodit do práce, připadal jsem si jako lovná zvěř. Jsem přitom citlivý člověk, ve volných chvílích si přehrávám starší díly AZ Kvízu a věnuji se japonské kaligrafii. Nakonec jsem dal výpověď, prodávám teď cukrovou vatu na poutích a mám klid.”

 

Na děsivé zážitky z mládí vzpomíná i dnes pětatřicetiletý číšník Hanuš: “Hodně sportuji, chodím na plavání, do solária, na manikúru i k barberovi se svým plnovousem. Rád se dobře starám o svoje tělo. Jedna moje manažerka, o třicet let starší energická žena, si usmyslela, že to všechno dělám kvůli ní. Nevynechala jedinou příležitost, aby se o mě otřela, pravidelně mě se smíchem plácala po zadku nebo hladila po stehnech i výš, mně se z toho přitom dělalo zle. Když jsem se bránil, odpovidala, že kdybych to nechtěl, nenosil bych úzké džíny. Nakonec zkoušela i vydírání - naznačovala, že pokud ji ne…, neuspokojím, přijdu o prémie. Co jsem měl dělat? Byl jsem mladý a potřeboval jsem peníze! A ty fúrie jakoby to ze mě cítily, pořád po mě jdou! Kdyz kráčím v létě svlečený do půl těla po ulici, hvízdají na mě. Co se to se světem děje?” dodává Hanuš se slzami v očích a vytahuje z kapsy parfémované kapesníčky.

 

 

Věříme, že se tímto příspěvkem podaří rozpoutat celospolečenskou debatu o tomto citlivém a závažném předmětu; muži už mlčeli příliš dlouho!

Redakce GastroJobs.cz

Zdroj: Apríl Agency

Fotografie: ilustrační pod licencí C00