Podnětem k sepsání tohoto článku se stala debata fanoušků pod jednou fotografií na našem facebookovém profilu. Byl na ní číšník vkleče obědvající na barovém pultu (fotografie nám přišla od Marka). Část komentářů se pochopitelně týkala podmínek a stylu stravování kolegů a kolegyň z obsluhy, mnoho přispěvatelů ale víc zaujalo číšníkovo oblečení - měl na sobě totiž kraťasy, tričko a tenisky. Většina pisatelů k tomu zaujala kritické stanovisko, objevila se dokonce zmínka o degradaci našeho řemesla.

 

Až jedna autorka, kterou nebudeme jmenovat (byla to Simona) napsala: “Podstata příspěvku je jasná: ukazuje, jak se většina z nás stravuje v práci. A třičtvrtě komentářů patří gastromódní policii. Myslím, že je úplně jedno, jestli máte košili a polobotky, nebo šortky. Ve většině případů se stravujeme všichni stejně bez rozdílu. Ale dobrý nápad, příští příspěvek může být dress code obsluhy. To teprve budou výživné komentáře, panečku!” Tak jo:

 

 

Ještě tak před 30 lety bylo nemyslitelné, aby kuchaři a kuchařky měli na sobě něco jiného než rondon a číšníci a servírky nosili jinou kombinací než bílý vršek a černý spodek. Pravda, eleganci prvorepublikových stejnokrojů a obleků po válce vystřídaly neforemné modely ušité z nekvalitních a nepohodlných materiálů. Ale kuchyňský i obsluhující personál zůstal věren tradičním střihům a barvám.

 

 

Situace se změnila po roce 1989. Do podnikání v gastronomii se (s různými úmysly) vrhla řada lidí, kteří v oboru neměli žádné zkušenosti nebo vzdělání. Provozovatelé nově vznikajících restaurací, kaváren a hotelů často v provozu pracovali sami nebo s rodinou a oblékali se tak, jak byli zvyklí (koneckonců, někdy hospoda vznikla z jejich obýváku). Pokud pak zaměstnali zkušeného kuchaře nebo servírku (nakonec jim nic jiného nezbylo), netušili, že by měli trvat na nějaké ústrojové kázni. Tehdy se zrodily typy “kuchař v tričku bez čepice” a “servírka v legínách s pestrobarevnou blůzou” (pokud si to nepamatujete, děkujte Bohu!).

 

Tohle období už je naštěstí za námi, ale k žádnému návratu ke starým pořádkům nedošlo.

 

 

V luxusních hotelech a fine diningových restauracích nosí kuchaři a kuchařky sice rondony (a moc jim to sluší!), ale jejich barva už zdaleka není výhradně bílá. Objevují se černé, červeně, režné i další; také střihy ovlivňuje poslední móda. Číšníci mívají tmavé kalhoty a servírky tmavé sukně přiměřeně délky, ale bílý top už není pravidlem. Některé podniky si stejnokroje nechávají navrhnout od renomovaných designérů, ale třeba na motýlka u číšníků narazíte už spíše vzácně.

 

V dalších restauracích, hospodách, bistrech či jídelnách se vyskytuje pestrá směsice. Někde zaměstnavatel stále nechává personálu zcela volnou ruku, jinde vymezí aspoň rámec, aby hosté přece jen neměli takový problém rozpoznat obsluhu mezi ostatními. V hipsterských kavárnách se personál obléká stejně jako zákazníci a oběma stranám to zjevně vyhovuje.

 

 

Kvalitní oblečení není levné, mnoho z nás má hluboko do kapsy a na nějaké dlouhé nákupy zase nezbývá čas (schválně, že taky znáte aspoň jednoho kolegu, který má právě jen jedny pracovní kalhoty a jednu košili a kterému, pokud se náhodou na silně namáhaných partiích projeví únava materiálu, musí oděv zašívat Oksana od myčky, protože jinak by neměl v čem vařit nebo obsluhovat?). Kvůli nedostatku pracovních sil hledají zaměstnavatelé nové benefity, kterými by k sobě zaměstnance přilákali. Vkusný a pohodlný pracovní oděv poskytnutý firmou je rozhodně jednou z dobrých možností.

 

Doba obecně přeje neformálnímu odívání. Do divadla či na koncert už dnes také málokterá dáma chodí v plné večerní toaletě a minimum mužů vlastní smoking. Někomu se proto stýská po starých časech, někdo tuto změnu naopak vítá. Rozumným kompromisem se jeví jednotný oděv personálu přizpůsobený charakteru podniku. Takže možná i ty kraťasy?

 

P.S.: Obuv jsme nestihli ani nakousnout, ta by ovšem vydala na samostatný článek.

Redakce GastroJobs.cz

Fotografie: Marko (1), ilustrační pod licencí C00