V poslední dubnový den vynesl Ústavní soud poměrně překvapivé rozhodnutí - zastal se ostravského hotelu, který čelil pokutě za diskriminaci hostů, protože ubytování zákazníků z Ruska podmiňoval vyjádřením jejich nesouhlasu s ruskou anexí Krymu. Podle soudu má i podnikatel právo na vyjádření politického názoru.

 

V odůvodnění svého stanoviska ovšem soud zaujal stanovisko k mnohem širší problematice podnikatelské svobody. Až to vypadá, že se ústavní soudci a soudkyně k dané věci chtěli vyjádřit už dlouho, a teprve teď k tomu našli vhodnou příležitost. Nechme tedy teď stranou ostravský případ (který sice rozhodnutí soudu inicioval, ale jinak je svou povahou zcela výjimečný) a podivejme se, co nám Ústavní soud o svobodě v podnikání říká:

 

"... Ústavní soud vychází z toho, že celý lidský život je založen na rozdílných preferencích, vkusu a na vzájemném odlišování. Tato odlišnost je imanentním rysem lidské podstaty a povahy. Alternativou naznačené mnohotvárnosti a pestrosti lidského života je jeho unifikace a uniformita, která se však vzpírá lidské přirozenosti. Jen s námahou si proto lze představit, že by všichni lidé nosili stejné oblečení, chodili na stejné divadelní představení, fandili totožnému klubu, poslouchali jediný druh hudby, volili by jedinou politickou stranu a hledání životního partnera by se řešilo losem či nějakou variantou přídělového systému. Státní regulace v této oblasti by proto měla být spíše výjimečná a měla by se týkat jen těch jevů, kdy se jeví skutečně jako nezbytná."

 

Cestičku si soud umetá konstatováním, že jsme každý jiný, je to tak v pořádku a státu do toho (skoro) nic není.

 

 

"Stěžovatel je podnikatelským subjektem. Základní právo podnikat přitom není jen způsobem získávání prostředků pro životní potřeby, ale v nemenší míře i prostorem pro seberealizaci. Lze předpokládat (a přinejmenším doufat), že podnikatele jeho činnost i baví a že se takto chce alespoň malým dílem podílet na vytváření obecného dobra,  má ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a něco vyjadřovat. Rovněž v této oblasti je proto nutno plně respektovat pluralitu: někdo podniká v oblasti realit a chce mít dobrý pocit, že pomáhá lidem s jejich potřebou bydlení, někdo zaměstnává desítky zaměstnanců a má radost z toho, že jsou v jeho firmě spokojeni a jiný provozuje malou čajovnu, kde se postupně okruh jeho návštěvníků a přátel začne prolínat. Je proto zcela přirozené, že i podnikatelé v oblasti pohostinství a ubytovacích služeb se snaží od sebe navzájem odlišovat. Penzion či hotel se tak snaží zaujmout cenou, dobrou kuchyní, možností ubytování „domácích mazlíčků“, chráněným parkovištěm, bazénem a saunou, tichou polohou místa či zaměřením na rodiny s malými dětmi apod. Ústavní soud, který zdůrazňuje prioritu jedince před státem a  jeho autonomii, proto předpokládá, že regulace těchto aktivit státem by měla být zdrženlivá."

 

Podnikatel je pořád člověk se všemi právy, podnikání nelze zcela oddělit od osobního života, obě sféry se přirozeně prolínají. I v byznysu se každý chová jinak a stát by se do toho neměl plést, pokud opravdu nemusí.

 

 

"… Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon ani evropská antidiskriminační směrnice však nezařazují jako zakázaný diskriminační důvod státní příslušnost (s výjimkou odlišného zacházení s občany z jiných členských států EU).  Stěžovatel se tedy nedopustil rozlišování, které by mělo charakter zakázané diskriminace, a nešlo ani o případ absence racionálního odůvodnění odlišného zacházení. Stěžovatel totiž nezacházel rozdílně s cizinci (resp. občany RF) oproti českým státním občanům, případně občanům jiných států tak, že by jim a priori odepřel poskytnutí ubytovacích služeb (nejednalo se o omezení typu „Američanům nenaléváme“)...

 

Zajímavá Informace.

 

 

"… především, o diskriminaci by se jednalo, pokud by důvod odepření ubytovací služby stěžovatele byl nenávistný, zjevně svévolný či zasahující do důstojnosti jeho spotřebitele a rozlišující z některého z podezřelých důvodů. Důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, přitom mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím. Podivínským byl určitě hostinský v Cimrmanově Hospodě na mýtince, racionálním může být zaměření na určitý typ klientely. Některá restaurace bude třeba „fanouškovská“,  přirozená je rovněž stylizace pohostinského zařízení určitým způsobem – např. časově (třicátá léta), regionálně (irský pub), genderově (kluby gentlemanů), podle stravovacích návyků či přesvědčení provozovatele (veganská restaurace) nebo věkově (kavárna pro mírně pokročilé).  V těchto případech je logické, že podnikatel cílí na určitý „segment trhu“ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že návštěvou jeho zařízení se dostanou do určitého specifického prostředí. Podstatné je proto, že při hodnocení každého konkrétního případu je nutno si položit otázku, zda důvod pozitivní preference či negativního „odrazování“ hostů je racionální a třeba i ekonomicky odůvodněný a není motivován primárně nenávistí. Tyto hranice jsou přitom i pro průměrného pozorovatele zpravidla zřejmé. Pokud proto provozovatel ubytovacího zařízení z poskytování této služby zcela vyloučí někoho jen pro jeho etnickou příslušnost, náboženství, zdravotní handicap či barvu pleti, nejde o nic jiného než o výraz jeho nenávisti, která nemá být státem a ani společností tolerována…"

 

Průlomový odstavec, který stanovuje, co se dá považovat za diskriminaci hostů, a co ne. Až dosud by se podnik určený výhradně pro muže nebo pro klientelu určitého věku s největší pravděpodobností setkal s postihem za diskriminační chování. Podle našeho (GastroJobs.cz) názoru se toto stanovisko Ústavního soudu dá aplikovat i na hotely nebo restaurace, které zakazují vstup dětem. Jejich motivací přece není nenávist, ale snaha vytvořit ostatním hostům klidné prostředí pro jejich pobyt.

 

 

"… S tím úzce souvisí zastupitelnost poskytované služby jinými poskytovateli. V dané věci se totiž jednalo o hotel nacházející se v centru Ostravy, kde se nacházejí desítky ubytovacích zařízení dalších. Pokud si proto v takovém případě podnikatel vymíní určitá omezení, nemá potenciální zájemce o jeho služby problém si najít alternativu. Odlišná je tedy situace hotelů a penzionů ve městech a např. horské chaty, kde odmítnutím služby může v konkrétním případě dojít až k ohrožení zdraví či dokonce života klienta…"

 

Opět naprosto rozumný argument, který ovšem zatím kontrolní orgány odmítaly vzít v úvahu.

 

 

Úplné znění rozhodnutí Ústavního soudu si můžete přečíst na jeho webových stránkách.

 

Pochopitelně potrvá nějakou dobu, než se verdikt Ústavního soudu plně projeví v praxi. Kauza ostravského hotelu se vrací k Nejvyššímu správnímu soudu. A především kontrolní orgány se budou muset nové situaci přizpůsobit (což pro ně určitě nebude jednoduché). V každém případě Ústavní soud udělal první a rozhodující krok směrem k ukončení zaběhnutého modelu, kdy je termín "diskriminace" zneužíván k obyčejné šikaně podnikatelů.

Redakce GastroJobs.cz

Fotografie: ilustrační pod licencí C00