S Pavlou Indrovou jsem se seznámila už před lety na jednom z cukrářských srazů. I když byla vzrůstem malá, nebylo možno ji přehlédnout. Kvůli vleklým zdravotním problémům skončila na nějakou dobu na invalidním vozíku. Pamatuju si, že jsem ji už od začátku vlastně velice obdivovala, jak se svým handicapem dokázala bojovat. Jak se jím nenechala umořit. 

 

Zpočátku to pro mě byla paní umělkyně, která se zúčastňovala cukrářských soutěží, obvykle s velkým úspěchem, a která nás na každém srazu učila několik nových cukrářských technik. Byla perfekcionalistka do nejmenších detailů a zároveň přitom dokázala nacházet čistou krásu v jednoduchosti. A takové byly její dorty, cukrové květiny i cukrové dekorace. Až když jsem ji blíže poznala, pochopila jsem velikost její duše. Pavla Indrová byla úžasná bytost. Uměla hodně, ráda se o to podělila, byla velice přátelská, byla s ní legrace a hlavně byla prostě hodná. 

 

 

 

 

Zároveň byla taky velice silná. Statečně přehlížela své osobní zdravotní potíže a pracovala na svém vylepšování, zkoušela nejrůznější ruční práce a umění. Nebylo to jen sladké. Pavla vyřezávala z ovoce a zeleniny, tvořila krásné slané dorty s dekoracemi ze zeleniny, sýrů a uzenin, tvořila šperky a dekorace z drátků. Ona asi nikdy nezahálela. A taky pracovala na své cukrářské kariéře. V soutěžích získala bezpočet cen a diplomů a v roce 2014 i certifikát porotce cukrářských soutěží od AKC.

 

 

 

 

I přesto dál zůstala tou čistou "obyčejnou“ ženou a kamarádkou. I přes své zdravotní problémy, někdy větší, někdy menší, s námi jezdila na cukrářské srazy, často i na nich získávala ocenění za soutěžní dorty, a vždycky nám zase ukázala něco nového z oboru.

 

 

 

 

Lidé se rodí a odcházejí. Ale odchod některých prostě bolí víc. Pavli, moc ti děkuju, že jsem tě mohla znát. Děkuju, že jsem mohla být tvou kamarádkou. Doufám, že jsi tam nahoře u trouby a s cukrářskými pomůckami v rukou učíš zase jinde to sladké řemeslo. Tady nám budeš chybět.

Lucie Hrodějová

Fotografie: facebookový profil Pavly Indrové