Svou sladkou práci mám velice ráda. A stále vyhledávám nové inspirace, nové možnosti, kam ji posunout. Dělá mi radost, že občas někoho inspiruju a posouvám i já. A mám štěstí, že občas potkávám v našem sladkém oboru i velké mistry a umělce, které obdivuju a kteří zase inspirují a posouvají mě.

 

Nedávno jsem na Internetu viděla několik fotografií speciálních dezertů, které mě zaujaly na první pohled. Byly vyladěné do posledního detailu, byly hravé a byly tak moc zajímavé, že jsem se rozhodla zjistit, kde je mohu ochutnat. A samozřejmě mě zajímal i autor, v tomto případě autorka. 

 

Zašla jsem do pražské restaurace Ristorante Prosecco, jeden ten úžasný dezert jsem si objednala a čekala jsem, jestli bude vypadat stejně, jako na propagačních fotografiích. A vypadal! Nádherně. A chutnal snad ještě líp. Moc jsem si ho užila. Poprosila jsem pana číšníka, aby mi ke stolu zavolal tu jejich skvělou cukrářku. A přišla velice sympatická usměvavá mladá žena, Věrka Hladká, kterou jsem požádala o rozhovor.

 

 

Věrko, to, že máš velký talent na vymýšlení zajímavých kombinací sladkých chutí, je jasné. Ale samotný talent je jen dar, který je nutno přijmout a pracovat s ním. Kdy a jak jsi zjistila, že chceš být cukrářka? 

 

Jako malá jsem pomáhala babičce péct koláče, buchty a různé cukroví a vždy mě to bavilo, vlastně už to začalo mnohem dřív, když jsem jako dítě na zahradě vařila a pekla z bláta a zdobila kamínky a kytkami. To,že chci být cukrářka, jsem věděla snad vždycky. Některé slečny chtěly být princezny, baletky, učitelky, ale já věděla, že můj osud je u trouby a s cukrářským sáčkem v ruce. Nikdy jsem nebyla studijní typ a tak jsem udělala to nejnutnější – výuční list na SOU gastronomie U Krbu. Věděla jsem, že to, že chci být skvělá cukrářka, mi žádný papír nezaručí, že je to spíše o praxi a tvrdé dřině.

 

 

Ve škole tě naučili základy. Kde jsi dál získávala odborné zkušenosti a zároveň dostala možnost uplatnit ten svůj velký cukrářský talent a kreativitu?

 

Po škole jsem začala pracovat v cukrárně Mašinka v Černošicích. Měla jsem tam šéfy, na které dodnes ráda vzpomínám, ale cukrařina jako taková tam nebyla ta, kterou jsem si představovala, že budu do budoucna dělat. A tak jsem šla chvilku prodávat noviny do malé trafiky a vlastně teď to vnímám tak, že jsem nabírala sílu na to, co se mělo dít pak. Potkala jsem slečnu, mou budoucí šéfku a později i kamarádku, která dělala tu krásnou a poctivou cukrařinu. Takže jsem se ocitla na Staroměstském náměstí v cukrárně Zlatá konvice. Poté jsem chtěla víc a víc. Víc praxe, víc rozhledu… Dělala jsem v podnicích jako je Sasazu v Holešovicích, Café Platýz na Národní Třídě, hotel Four Seasons, nebo cukrárna Dorty domů, kde jsem zdokonalila své schopnosti v modelování. Také jsem měla obrovské štěstí a potkala jsem Romana Vaňka při natáčení Zmlsaných dějin, kde jsme si, řekla bych, padli do oka a nabídl mi spolupráci na kuchařce Sladké poklady české a moravské kuchyně.

 

 

Já jsem ochutnala jeden z tvých talířových dezertů, ale vím, že to není jediný segment cukrařiny, kterou děláš. Co všechno v současnosti vytváříš? Kde se s tvými sladkými dílky mohou lidé setkat?

 

Momentálně pracuji jako šéfcukrářka restaurace Prosecco na Proseku, kde kromě zmíněných talířových dezertů děláme dorty, minidezerty, bonbony, vánoční cukroví, vánočky, koláče a vlastně vše, o co má zákazník zájem. A to díky tomu, že jsem mohla nabrat zkušenosti jak z francouzské, italské i české cukrařiny, ke které, přiznám se, mám nejblíže. Také si se mnou můžete zapéct v Pražském kulinářském institutu Romana Vaňka, kde se věnujeme receptům z již zmíněné kuchařky.

 

 

I při našem krátkém setkání vidím, že z tebe úplně vyzařuje to nadšení pro sladké řemeslo a umění. Tvoji zaměstnavatelé ti tedy dávají dostatečný prostor pro uplatnění tvých originálních nápadů. Jak reagují zákazníci? Jsou připraveni přijímat novinky a netradiční kombinace chutí?

 

Mám to ohromné štěstí, že pokud vše klape jak má, můj šéf mi nechává volné ruce. Samozřejmě, vše s ním konzultuji a vše kontroluje a ochutnává, ale mojí fantazii a někdy odvážné chutě nebrzdí. Nikdy se nemůžete trefit každému do chuti, ale většina našich zákazníků si nové kombinace chutí užívá. Zpětnou vazbu máme skvělou a musím říct, že je víc a víc odvážných zákazníků, co jsou zvědaví na naši novou týdenní nabídku.

 

 

Věrko, je vidět, že si plníš svůj sladký sen. Dosáhla jsi v našem sladkém oboru už všechno, o čem jsi snila, nebo máš nějakou metu, na kterou se dál chystáš?

 

Ano, to je pravda, plním. A každý den děkuju, že mám to štěstí a dělám v životě to, co mě baví a naplňuje. Ale upřímně? Až tak daleko jsem nesnila. Celkem mi přijde, že většina nabídek na spolupráce, nebo rozhovory přišly ve chvíli, kdy jsem byla unavená, a napadalo mě, jestli tohle všechno má cenu, jestli to zato stojí. A i když občas tápu, tak ano, stojí! Své vědomosti a zkušenosti už předávám jako lektorka a i jako nadřízená učňům, kteří u nás dělají praxi. Doufám, že je inspiruji a ukazuji jim, že cukrařina je krásný obor, který stojí za tu těžkou a občas trnitou cestu. Co se týče mého snu, tak snad už jenom nějaký menší podnik, kavárna anebo bistro, kde budu moci dělat své nejoblíbenější sladké favority.

 

 

Děkuju ti za krásné povídání a přeju tobě i nám, kteří ochutnáváme tvou práci, ať tě neopouští kreativita a chuť obohacovat naše smysly o neotřelé sladké dobroty.

 

A vám ostatním přeju mnoho nápadů a ať si najdete svou vlastní cestu, na které budete zářit a budete spokojeni. Nechte se inspirovat a nebojte se experimentovat. ;-)

Vaše Lucie

Fotografie v článku: © archiv Věrky Hladké

 

Jste cukrář/ka a poohlížíte se právě po nové práci? Na GastroJobs.cz najdete aktuální výpis volných pozic.