Já bych mu rád za tu poděkoval. Konečně vím co si sám se sebou v době covidu počít. To, že jsem v podstatě k ničemu, jsem přesně dneska potřeboval slyšet…

 

Člověk, který přes třicet let na práci "nesáhl" a v tržních podmínkách nikdy ani pracovat nemusel, má o naší budoucnosti jasno.

 

Tak jako jasně, proč podpořit naše vlastní hospodské, když můžeme nahnat stádečko do montoven? V dresech často nadnárodního korporátu se tam vyřáděj u rozklepávání nejtků a všechno bude zase ok.

 

 

Já osobně se do montérek docela těším. Nebudou mi plandat u pasu a pětadvacet let snažení a dřiny cesty ke snům ať vezme čert. Konečně se ukáže, že jsem ve skutečnosti nepotřebnej dřevák. Při troše štěstí mě někde nechají zametat dílnu a nebudu se muset jít napást.

 

A kdyby o takovou nešikovnou bečku, jako jsem já, nikdo nestál, taky dobře. Díky globálnímu oteplování venku nezmrznu a trocha pohybu na čerstvým vzduchu mi jen prospěje.

 

 

Ostatně většinou u nás v oboru stejně jen nadáváme na dlouhý šichty, kuchaři na číšníky, číšníci na kuchaře a všichni svorně pak na šéfy a hosty. No nebude nám po složení svářečskejch zkoušek líp?

 

Ale domnívám se, že nechat zkrachovat jen polovinu podniků je zbytečně krotký půlkrok. Zbytek bych znárodnil. Bůhví kolik místeček pro takové rádce Dufky by se tam mohlo vytvořit.

 

 

Když tak o tom přemýšlím a dívám se na některé své slavnější kolegy šéfkuchaře: Zdeněk Pohlreich může jít klidně do penze a porotě z Master Chefa bude rukodělná práce taky slušet. Za tu protekci pro Pavlínku si ostatně nic jinýho nezasloužej...

 

Na závěr trošku zvážním: kolik let odtrženě od reality potřebuje takovej aparátčík, aby dospěl k takové aroganci a bezohlednosti vypouštěné do veřejného prostoru?

Filip Vracovský

Původně vyšlo na https://vracovsky.blog.idnes.cz/

Převzato s laskavým svolením autora

Fotografie: ilustrační pod licencí C00