... nejspíš obojí. Sám jsem byl na zabití. A těch nehod co se člověku stalo... Hned první den na praxi se mi povedlo zasekat pěknejch pár stovek obědů asi o hodinu. I když to nebyla úplně moje vina!

 

Vykulenej, málem naděláno v kalhotách, ale drzej výraz na ksichtu. Netuším, proč si šéfkuchař jedné z největších vývařoven v kraji, kde bylo naše učňovský středisko od Ráje (pro nepamětníky: RaJ byla zkratka podniku Restaurace a Jídelny) sáhnul ten první den zrovna pro mně. Se slovy: "Pocem Karle, pudeš se mnou!" Moje námitky, že jsem Filip, vůbec nebral na vědomí - Karel pro něj prostě byl jakejkoli učeň, což jsem ten první den ale nevěděl.

 

 

"Tady budeš míchat ty kotle a pánve, ať se v nich ty základy nespálí!"  Mávnul rukou do obrovský místnosti, kde stála celá řada věcí, který jsem nikdy v životě neviděl a trochu se jich i bál. Pak si šel udělat kafe a počíst noviny... Co vám budu povídat, běhal jsem tam jak kokot a míchal. Nechtěl jsem hned napoprvý něco zkazit. 

 

Asi po hodině přilít největší pohlavek, jakej si dovedete představit: "Dyť sis pod tím nezapálil, blbečku!“ brunátněl šéfkuchař. Ale uznejte, o zapalování nic neříkal!

 

Jak šel čas a já jsem sám naopak dostal učně na starosti, taky se mi povedlo pár nepřesných pokynů směrem ke studentům vydat. "Skoč vycedit ten guláš!“ a pak jen pozorovat veškerou šťávu ze základu, mizející v odtokovým kanálku. "Ukliď to dole všechno do lednic!“ a druhý den se divit nejen tomu, co všechno se do nich vejde, ale i tomu, že jsou otevřené. "To jste neříkal, že je mám zavřít!“ 

 

 

Vždycky ale zůstávám zenově klidnej. Vzpomenu si na sebe, jak jsem krájel maso jako nanuka, mrštnej byl jak těsto, pod pojmem pěkná roštěnka si představil leda tak spolužačky, a ještě diskutoval.

 

Ovšem pokud ke mně půjdete do učení a jednoho dne od rána neuslyšíte nic jinýho, než že odpoledne budeme dělat zabijačku. Jaká to bude paráda a jak se těším. A v poledne se hrozně rozčílím (umím to zahrát fakt skvěle), že mně kokoti neposlali vohejbák na jelita... Tak se moc u sousedů nedivte, čemu se všichni smějou, až vás pro něj pošlu. Přijde mi to lepší, než vás poslat přesekat hrubou mouku na hladkou.

 

Díky a ahoj!

Filip

Filip Vracovský

Fotografie ilustrační pod licencí C00