Protože z většiny z nás by stejně byli jen špatný soustružníci, svařeči nebo elektrikáři. Netvrdím, že výjimky neexistujou, ale je to jak se ženskejma. Ochutnat můžeš podle libosti (ostatně jinak by je Pánbůh nedělal tak k nakousnoutí), pravá je ale vždycky jenom jedna.

 

 

Protože tvoje práce je dobrodružství. Nikdy není hotová, dny se nikdy neopakujou a na jednotvárný činnosti nejseš stavěnej. Jasně, můžeš se chvilku utěšovat pravidelnejma směnama. Tím, že místo zvládání chaosu udržuješ řád. Pak se ale koukneš do zrdcadla, a ten věčně mladej týpek, co tě dřív zdravil, je nějakej sešlej, střízlivej a v bačkorách. Stálo ti to za to?

 

 

Protože v žádný jiný práci nečepujou tak dobrý pivo a už vůbec v kanclu nevařej takový kafe. A bez dobrýho kafe, to si klidně přiznej,  seš vyřízenej!

 

Protože dobrý jídlo se domluví všude ve světě. Není to angličtina, není to esperanto… Ale kus dobrýho žvance ukončuje hádky, války a nenávist. Hlad není dobrej kuchař, to je kec. A není ani dobrej generál. Ostatně, ať si to každej zkusí - nenávidět po dobrý večeři se skleničkou něčeho dobrýho k pití. Dyť to, doprčic, ani nejde!

 

 

Protože tam za kamnama seš kněz, desperád, andílek, pyroman i pošuk v jednom. Všude jinde bys skončil v kriminálu nebo blázinci. Ale za kamnama ti ještě tleskají!

 

 

Ale úplně nejdůležitější je, že i když se občas chováš jako idiot, máš v sobě strašně moc radosti a takový zvláštní lásky, od který si neulevíš jen tak nějakou rychlovkou na konci flámu. Ta musí na talíř, a je úplně jedno, jestli smažíš vdolky, griluješ burgry nebo bušíš barevnou vege strategii. Takže zůstaneš dál odsouzenej k tomu pobytu na půl cesty mezi fešáckým kriminálem a rajskou zahradou, kam ale takový hříšníky nepouštěj. A nenalhávej si nic. Jinak šťastnej bejt neumíš…

Filip Vracovský

Fotografie: ilustrační pod licencí C00