Občas to v kuchyni i na place srší testosterony a splašeným hormonem. No a občas to taky končí tak nějak všelijak. Příklad:  máte nejstydlivější a nejhezčí servírku po celonočním flámu pěkně v práci na lavici v salonku za výčepem. A zrovna v tu chvíli přijde o hodinu dřív uklízečka, která ještě nikdy nepřišla včas! Docela smolík, ale nedá se svítit.

 

Kuchařina je nevýhodná taky ve chvíli, kdy se cítíte být křížencem toho největšího alfa samce a rozjeté sbíječky. Po dlouhém týdnu vás snadno do nohy chytne křeč jako Brno (Brňáci prominou a dosadí si Prahu), a co pak? Vůbec už nemluvím o případu, kdy po měsíci šestnáctek (ne, nestal se ze mě pedofil, mluvím o šestnáctihodinových směnách) poprosíte partnerku, jestli můžete být dole, protože si potřebujete trochu zdřímnout.

 

 

Pověsti o nejrůznějších úrazech, kdy se rozpadne nějaký vetchý kus nábytku s nosností menší než má rozdováděný pár gastronomických perverzáků, případně o rozpálených plotýnkách pod něžným dívčím zadečkem, jsem naštěstí nikdy osobně nezažil. Ale věřím, že stát se může cokoli. Kuchyně je ostatně jednoznačně místem nekonečných zázraků.

 

Nedá mi to v tuhle chvíli nevzpomenout na legendární hrdinské storky vyprávěné na pracovišti ve chvílích, kdy zdánlivě nekonečným dnem plyne čas bez hostů. V mrazáku ubývá schovaná vodka, zatímco v příbězích přibývají centimetry, minuty i počty předvedených výkonů.

 

 

Co není mýtem, ale holou pravdou, je pak fakt, že pokud si chcete dát před erupcí vášní do nosu, nesmíte šetřit na kvalitě, a hlavně si musíte dát  oba! Jinak se nejbližších pár hodin pro toho abstinujícího z páru stane celkem otravnou záležitostí.

 

Abych tady nebrečel jen nad kuchařským rozlitým mlékem, servírky to taky nemají snadný. Jednou jsem dorazil za kamarádkou, a koukám, půlka dřevěného baru v troskách!

"Proboha, cos tu měla za rvačku ?"

"Ale, zůstala jsem tady v pátek večer s frajerem co se mi líbil... No a oba jsme chtěli být aktivní. Přivázala jsem ho teda k baru, aby byl v klidu, a ten pitomec mi ho urval!"

 

 

Ostatně, co vám budu povídat, určitě máte taky spoustu vlastních historek. Pochlubíte se v komentech na facebooku? Vždycky můžete napsat, že to je příběh kamaráda nebo kolegyně...

 

Díky a ahoj!

Filip

Filip Vracovský

Fotografie: Ilustrační pod licencí C00