Už více než 4 roky uplynuly ode dne, kdy Anthony Bourdain, populární spisovatel, dokumentarista a šéfkuchař, dobrovolně opustil náš svět. Ani člověk, kterému nechyběla sláva nebo peníze a navenek působil zcela suverénním dojmem (přestože svoje slabosti nepopíral) nakonec nedokázal utéct vlastním démonům. 

 

O tom, že práce v našem oboru není vhodná pro "slabší povahy", určitě není sporu. Ovšem brutální počet odpracovaných hodin, relativně nízká mzda, nezdravý životní styl kombinující nepravidelnou stravu a nedostatek spánku, vysoká míra stresu i absence volného času a příležitostí ke kontaktům s rodinou a přáteli musí dříve či později zanechat stopy i na těch nejsilnějších z nás.

 

 Poslední kuchařskou celebritou, která svůj boj s depresí nakonec prohrála, je Anthony Bourdain. Život si vzal 8. června 2018 ve věku 61 let. Screenshot z lemonde.fr

 

Covidový stres ani válka na Ukrajině pochopitelně nikomu na klidu nepřidaly.

 

Pocity permanentní únavy, deprese, úzkosti nebo stavy vyhoření proto nejsou v gastronomii a příbuzných oborech žádnou zvláštností. Mnoho kolegů a kolegyň je řeší konzumací alkoholu či drog, případně užíváním léků (v nejhorších případech kombem všeho výše uvedeného). Hosté a klienti žádný problém většinou nezaznamenají; majitelé či provozovatelé ho spíše ignorují nebo tolerují, dokud nepřesáhne snesitelnou mez.

 

 

Krize a vyčerpání se přitom samozřejmě nevyhýbají ani manažerům, provozním a šéfkuchařům, kteří jsou pod nejsilnějším tlakem a pociťují vysokou míru zodpovědnosti. 

 

V posledních několika letech se mluví o rostoucím počtu případů sebevražd šéfkuchařů nebo jejich předčasných úmrtí spojených se stresem, depresemi a alkoholismem. Dokonce začaly vznikat internetové stránky věnované řešení psychických problémů lidí z gastra, bohužel zatím jen v angličtině (například Chefs with Issues, tedy “Kuchaři s problémy” s podtitulem “Pro péči o ty, kteří nás krmí”).

 

 Švýcarský šéfkuchař Benoit Violier spáchal sebevraždu v lednu 2016; příčinou byly pravděpodobně ekonomické problémy jeho podniku i obava ze ztráty michelinské hvězdičky. Screenshot z decanter.com

 

Změna oboru přitom obvykle není řešením. Lidem, kteří se aspoň nějaký čas věnovali gastronomii, většinou nepřináší práce v jiné oblasti uspokojení. I když někdy z různých důvodů gastroscénu opustí, často se do ní po čase vracejí (jako ti přísloveční dobří holubi). Práce jinde totiž nebývá tak pestrá a také pracovní kolektivy v jiných oborech fungují zcela jinak; o atmosféře na pracovišti nemluvě.

 

Co tedy dělat, abychom se v práci cítili aspoň o trochu lépe? Ve většině článků na toto téma se dočtete, že základem je aktivní odpočinek, kvalitní spánek a pravidelná a vyvážená strava. To jednak není překvapivé a instinktivně to víme všichni, jednak to v našem oboru není tak snadné. Přece jen se ale něco málo udělat dá:

 

■ Pokud nejste na place, v kuchyni (na recepci atd.) sami, domluvte se s kolegy na tom, že vás během jídla za žádných okolností nebude nikdo rušit. Řešení většiny běžných situací může tu půlhodinu klidně počkat. Kde je to technicky možné, jezte jinde než na svém obvyklém pracovním místě a ideálně vsedě. Po jídle si dopřejte ještě aspoň 5 minut klidu. Snídejte doma, ne až v práci.

 

 

■ Po zavírací hodině se snažte odolat pokušení dát si chvilku “oraz”, než se pustíte do úklidu, počítání apod. Po dvanácti (čtrnácti, šestnácti…) hodinách na nohou je touha aspoň na chvíli se posadit, dát si kávu, pivo, panáčka atd. pochopitelná, ale sami dobře víte, jak těžké je pak přinutit se k další aktivitě. Odchod z práce se tak může oddálit klidně i o hodinu a víc.

 

■ Stejně tak se pokuste trávit méně volného času v podniku (vlastním nebo cizím) mimo pracovní dobu. Je přirozené, že chceme poklábosit s kolegy a kolegyněmi z protější směny nebo od konkurence o svých zážitcích a zkušenostech a čas od času je to dokonce i “zdravé”. Ale nic se nemá přehánět. Zkuste se více stýkat i s lidmi mimo obor.

 

 

■ Jestli cítíte, že už jste opravdu hodně unavení, máte problémy ráno vstát z postele a večer marně hledáte sílu třeba i jen na pouhý přesun z práce domů, je na čase promluvit si s rodinou, přáteli a kolegy. Nestyďte se, podobně jako vy je na tom řada dalších lidí. I každá rozumná provozní či prozíravý majitel za vás raději najdou dočasnou náhradu nebo sami zaskočí, abyste si mohli odpočinout, než aby po čase museli hledat úplně novou pracovní sílu (jak víme, není to dnes vůbec snadné). Ani případná odborná pomoc vůbec není něco, čeho byste se měli bát.

 

 

Zatímco třeba problematika rostoucích cen nebo nedostatku pracovních sil plní přední stránky novin, o nadměrné pracovní zátěži a psychickém vypětí v gastronomii se u nás nikde nedočtete. Nejsme psychiatři ani psychologové, ale chtěli jsme aspoň rozvířit nějakou debatu - třeba i to někomu pomůže. 

 

Dávejte na sebe pozor!

Váš GastroJobs.cz tým

Fotografie: Ilustrační pod licencí C00, není-li uvedeno jinak