Jó, léto! To bude zase paráda. Už od Masopustu mě pravidelně budí noční můra takového ideálního letního dne…

 

9:00, 21 °C ve stínu

Dvě hodiny před otvíračkou nám zahrádku začíná okupovat první partička cyklistů. Čeká je náročná etapa a dají si prej jenom něco malýho.To vysvětluje jejich fuhrer Nataše, která právě vytírá hajzlíky. Nikdo jiný totiž na place k zastižení není. Nataša předstírá, že neumí česky. Vůdce tedy po chvíli bloudění neomylně dorazí až do kuchyně. "A je tam neskutečný převýšení. Navíc má být opravdu teplo. Ale naštěstí nám tyhle hodinky ohlídají i tlak..." Valí do mě informace které vůbec nepotřebuji vědět. Pět minut se mu snažím slušně odpovědět, ale když se opařím při cezení guláše kvůli jeho tlakočasomírám před ksichtem, posílám ho regulérně do prdele. 

 

 

10:00, 24 °C ve stínu

Partička cyklistů je spokojená. Před půlhodinkou došel jako první na plac benjamínek Olda a ve své dobrotě a naivitě raného mládí je začal obsluhovat. Ten řev, co právě slyšíte, je náš vrchní, kterej právě dorazil taky a chystal se na ještě chvilku klidu při přípravě placu.

 

11:00, 27 °C ve stínu

Koule se mi v kuchyni začínaj nepříjemně lepit na spodky. Asi jsem něco zanedbal, to zas bude den. Zahrádka a restaurace se začíná plnit nedočkavými zákazníky. Nemají moc místa, protože partička cyklistů pořád ještě sedí u ranního kafe a navrch vybaluje svačiny. Ten řev, co právě slyšíte, to není vrchní. Tentokrát manažer proklíná střídavě Oldu, sportovce a kasu, která stávkuje.

 

 

13:00, 29 °C ve stínu

V rozkroku už mě regulérně pálí. Naštěstí nemám moc času na to myslet. Olda mi objednal pro jednu matku poloviční guláš bez koření a papriky s "čískejkem" bez cukru jako sladkou tečkou. Ten řev, co slyšíte, to nejsem já. To je Nataša, který přestala mejt myčka. Z dálky jako ozvěna zní vrchní. To koloteroristi konečně platí to ranní kafe a zvedají prdel.

 

 

15:00, 32 °C ve stínu

Nikdy bych neřek', že se při chůzi dají dát nohy tak daleko od sebe. Čím jsem se nejspíš živil v minulým životě tu nebudu rozebírat. Ostatně i v tom současném o mě spousta lidí tvrdí, že jsem pěkná kurwa. Přesouvat se ale po kuchyni musím. Bez příprav bych večeře nedal.

 

17:00, 35 °C ve stínu

Banda lakotnejch kreténů na kolech je zpátky. Rozbaluje si další svačinu a poroučí malá piva. Olda je opět obslouží. Manažeř řve, Nataša brečí a já mám místo varlat zápalnou bombu. Letní idylka jako malovaná. S čímpak asi přijdou matky na večeře?

 

 

22:00, 29 °C ve stínu

Nataša už nepláče. Spěchá a vytírá mi pod nohama. Díky tomu mám slušnou šanci, že o opruzeninách nebudu za chvíli vědět, protože si cestou do sklepa a boxu rozbiju hubu. Na schodech to klouže i bez toho vytírání. Olda už u nás nepracuje. Provozák s vrchním si u výjezdů notují jakej to byl idiot. Poslední cyklista dopil svoje malý pivo a odjíždí. Vlády se ujímá krásná letní noc. Na naše rány nalijeme nějaký dobrý anestetika, ať se máme zejtra z čeho potit. Není na tom světě přeci jen krásně?

 

Text: Filip Vracovský

Fotografie: Ilustrační pod licencí C00