Marná sláva. Jedinec neodvratně rok za rokem stárne a svět kolem se neodvratně mění. Jestli chceme nebo ne, na tom nic nezmění.

 

Pamatuji časy, kdy se o jména kuchařů krom jejich nejbližšího okolí nikdo moc nezajímal. Přitom jídlo a rituály kolem něj je přesně ta věc, která nás dostala z korun stromů a jeskyní do teplíčka vyhřátých kanclíků. Za volanty automobilů nebo na lehátka na mořském břehu. Ano, přesně tam!

 

Někde v jeskyni, když se nad ohněm točila první pečínka z mamuta, začal se z Homo Sapiens stávat skutečnej člověk. V té chvíli, kdy si při vlastním krmení, mimo ukojení základní životní potřeby, začal třeba vyprávět o tom, jaký má Mařka od vedle pěkný, chlupatý prsa nebo že ten mamut je starej a tuhej a nedá se to žrát. Odborníci tomu říkají, že se tím náš předek socializoval (ne, s Gustou Husákem to ještě nemělo nic společnýho).

 

Ke gastronomii takové, jakou ji známe dnes, byla samozřejmě ještě dlouhá cesta. 

 

V současném světě, kdy tep doby pomocí nových technologií pádí takovým tempem, že řadu z nás klátí infarkty, protože ho nestíhají, máme najednou možnost dívat se profíkům v oboru pod ruce. Takřka v přímé přenosu. Tenhle fakt pak tvoří z kuchařů nebo hobíků motajících se v záři reflektorů skutečné hvězdy.

 

 

Pro mou generaci takovou star bude jednoznačně na jedné straně Zdeněk Pohlreich, na straně druhé Láďa Hruška a někde mezi se motá Jirka Babica. Že jsem se zbláznil dávat kuřecí kůžičky vedle profesionála Pohlreichova typu? Nu, nevím, nevím… Ona ta, možná obskurní, kuchařka si našla statisíce čtenářů a stala se nejprodávanější knihou v naší historii. Myslet si můžu co chci, fakta hovoří jasně.

 

Všem jmenovaným pomohla k jejich hvězdným statusům televize.

 

Televize a pořad MasterChef Česko stála (mimo jeho velkého talentu) i u zrodu mediálního Přemka Forejta. Ten ale pochopil, že cesta k té nejmladší generaci (tedy právě té generaci, která bude v nejbližší době dominovat i mezi spozřebiteli, zákazníky a hosty) vede přes jednodušší média. A nebojí se podle toho jednat.

 

K diskuzi nabízím dvě ukázky. Ta první mě skutečně nechává chladným. Jako rocker musím říct, že to stojí za prd. Nicméně jako chlap chápu, že s takovou kočkou jako je Eva Burešová se chce fešák pochlubit. Ostatně, své fanoušky si video našlo.

 

 

Druhé video je pomyslným vyvrcholením jeho spolupráce s velkou korporátní firmou. Když jsem ho viděl poprvé, chtělo se mi zvracet. K jakému bizáru se to za žold propůjčil? Ale pak jsem ho viděl podruhé... a ještě jednou... "Sakra Filipe, nebuď zapšklej dědek. Dyť je to docela ftipný. A nezáviď ty starej vole!" To se ozýval můj vnitřní hlas. Má pravdu, tohle se dvojici Kapitán Demo a Přemek Forejt povedlo. Necílí to přeci na mě. Nakonec... I vtipný to opravdu je. Tak se za ty rychlé soudy omlouvám!

 

 

Díky a ahoj!

Filip

Filip Vracovský

Původně psáno pro blog na iDnes.cz, převzato s laskavým svolením autora