Mají svoje kouzlo. A nebylo by to gastro, kdyby je člověk místo spojení s duchovnem neměl v hlavě uložený spíš jako spoustu černýho humoru.

 

Začíná to většinou nevinně. Třeba když mě sousedka zavolá, abych se podíval, že ten kapr ve vaně se jí úplně nezdá, že je ňákej divnej. "Jo, Jituš, to víš, von jenom vodpočívá, asi chvilku usnul," snažím jsem se ji uklidnit, když máme ty svátky. "Víš co? Já ho vezmu k sobě, picnu ho a vykuchám, co ty na to?" Nic jinýho mě při pohledu na leklýho nebožáka nenapadlo. Kdo ví, třeba někde je nějaký Kapří Nebe a on skutečně spí svůj věčnej sen… Věnuju Jitce kus našeho vlastního naporcovanýho kapra a s pocitem zadostiučinění vyrážím okouknout, co se děje v práci.

 

 

Asi jsem to neměl dělat. Všichni jsou tady na káry. Pingl se 

promenáduje mezi štamgastama, na nose má píchnutou násadu od koštěte a kličkuje překážkovou dráhou. Po chvilce mu koště spadne. Strašně sprostě kleje a klopí do sebe drahýho ruma, jako by to byl sprostej tuzemák! 

 

Možná nějaká soutěž, nebudu se do toho radši motat a omrknu, co se děje v kuchyni. Krásně tady voní svařák, ale při pohledu na dvě prázdné lahve od vína a tři flašky vodky pohozené u kastrolu mi pud sebezáchovy brání ochutnat.

 

 

Zná to asi každej, kdo Štědrej den v restauraci, hospodě nebo na baru zažil. Navíc, protože je to den zázračnej, nikdy sem v tu chvíli nenaběhne inspektorát práce nebo nakrknutej hygienik. Nám se navíc naštěstí nepodaří nikoho otrávit či jinak poškodit, a jelikož Bůh má opilce rád, ani nám se nakonec nic nestane.

 

Mnohem horší to bude za tejden. Na Silvestra na rozdíl od dnešního svátku, kdy každej normální člověk sedí doma na zadku, dorazí i řada amatérů, která neumí s chlastem vůbec zacházet. Už teď mě z toho berou osypky a musím se jít domů uklidnit.

 

 

"Kurwa, co to je, ty jo? Zrovna dneska," marně se dobejvám za teplem a vůní domova, která se line zpoza dveří. Se mi asi zasek' klíč, to je teda něco na Štědrej večer! Zabouchám tedy, aby mi Hanička přišla otevřít. Dveře se opravdu otevřou, ale objeví se překvapivě Olda, soused o patro níž. Já, kretén, se ve výtahu přemáčkl, a protože na chodbě nikdy nerozsvěcím, vůbec mi nedošlo, že nejsem doma. Nesnažím se sousedovi vysvětlit, že jsem úplně střízlivej. Stejně by mi nevěřil. Popřejeme si, a hurá domů!

 

Díky, ahoj a hezký svátky!

Filip

Filip Vracovský

Fotografie lustrační pod licencí C00