Jelikož první díl Socialismu v žaludku zaujal, dopsal jsem ještě pokračování. Snad někomu z vás prosvětlí tmavé zimní dny. A třeba se potkáme za chvilku v kuchyni.

 

Jednoznačným hitem, který z oněch dob přetrval a plní naše žaludky na nejrůznějěích trachtacích i v novém miléniu, je chlebíček. Tento poklad naší národní gastronomie žije i nadále vlastním životem. Zároveň se ale, mimo nejrůznějších moderních verzí, stále drží v duchu klasiky. Šunkovej, s debrecínkou, s vajíčkem... Musím říct, že já bych si ho sebou vzal asi i na pustej ostrov, kdybych mohl.

 

Chlebíček

© Szombat78 / CC0 1.0

 

Na pustým ostrově by se člověku každopádně hodila hromada konzerv. A k té hromadě samozřejmě otvírák. "Lanšmíd", Trenčianské párky s fazolí, Chalupářskej guláš i další. Pěkně na lihovým vařiči v ešusku pod nebem plným hvězd. Na rozdíl od komoušů, tohle bych vrátil zpátky hned. Byl bych vysportovanej, v plným tréninku a do pátýho patra bez výtahu běhal jako laňka! Mimochodem, mám dojem, že zrovna párky s čočkou, lečo nebo klobásy s fazolí jsou jedny z mála produktů, kde někteří výrobci do receptur nezasahují nějak podstatně dodnes.

 

Luncheon Meat

© Pohled 111 / CC BY-SA 4.0

 

Jelikož o pivu už padla zmínka v prvním dílu, je třeba zmínit také nealko. Limča! Oranžová, žlutá, malinovka a nebo Kofola či její variace? Někdy koncem poslední socialistické dekády se člověk mohl osvěžit taky Vineou nebo Top Topicem. Krk bych pak vsadil na to, že i Coca Cola, která tu byla tehdy k dostání, nechutnala tak umělohmotně jako dneska.

 

Reklamní plakát ředitelství zřídel Bílina

© Karel.basta / CC BY-SA 4.0

 

V čem jsem se moc neorientoval, byla škála tehdy vyráběných sirupů. Jako poloviční senochrup jsem měl to štěstí, že díky domácí produkci malinových, bezinkových a celé další škály šťáv jsem si naši chalupu mohl kdykoli připomenout i v zimě, když za oknem ležela taková sněhová duchna, jako právě dneska.

 

V létě jsme miloval právě na té chalupě ze sklepa vychlazenou citronovou Excelsiorku. Na rozdíl od Mattonky ji už vzal čert, doba či tak něco, škoda.

 

Skleničky na hořčici

© Pohled 111 / CC BY-SA 4.0

 

Trudnější stránkou této nealko etapy skorodospělého života byl dlouhodobý boj o ztrátu panictví. Byť si zpětně uvědomuji dvě věci. Ne, za tohle bolševik skutečně nemohl. A ano, projít skoro celým učňákem jako panic ve chvíli, kdy tam bylo na jednoho kluka cca deset holek, je svým způsobem umění.

 

Celou spoustu jídel a chuťovek která frčela si rád dopřávám dodnes. Dobrý gothaj s cibulí, chleba s máslem a pažitkou (a ano, k máslu i gothaji musíte koupit dobrý kváskový chleba, tu rychlenou plesnivinu z marketů ať si strčí za klobouk). Játra na roštu se slaninou a cibulí (vykládat dnešní omladině, že věc jako vepřová játra byla podpultovkou, nemá smysl, ale sám si na fronty v pět ráno před masnou vzpomínám). Nové brambory s hroudou másla a posypané šnitlíkem, kefír k tomu, nebo podzimní pečené v popelu. Jsou to věci, na první pohled obyčejné, ale na ten druhý…

 

Játra na cibulce

© Pohled 111 / CC BY-SA 4.0

 

Pevně doufám, že si ještě v diskusi na facebooku přidáme nášup dalších dobrot - pochlubte se, co jste tenkrát jedli!

 

Díky a ahoj!

Váš Filip

 

Psáno původně pro autorův blog na iDnes.cz, převzato s laskavým svolením autora.