Aneb takovej běžnej Silvestr -  stává se to přeci každýmu, kdo se ke gastru alespoň přičuchnul.

 

Po ránu

Loňskej Silvestr byl naprostá katastrofa. Mimořádně jsem nepracoval a vůbec jsem se nemohl rozhodnout, kam jít. Následně jsem si zase nepamatoval, kde jsem vlastně byl. Letos to šichta jistí.

 

 

17:00

Franta, jeden z našich štamgastů, už je tak na káry, že vlezl do kuchyně! U škopku na nádobí okusuje drátěnku a chválí si, že tak dobrou, ostrou chuťovku ještě nežral. Snažím se ho odtáhnout a uložit v koutě k odpočinku. Projevuje se moje sociální cítění a vybírám místo, kde po něm bude šlapat co nejmíň lidí. Matně si vzpomínám, že loni to měl taky divoký a trávil Silvestra na cestách. Tedy na cestě na záchytku.

 

 

18.00

Uklidňuji sám sebe, že nebezpečnost chlastu se strašně přeceňuje. Mnohem nebezpečnější je třeba chleba (konzumuje ho 98 % pachatelů násilných trestných činů. ) Z toho plyne, že jsme fest pokrytci, pokud nezletilým nenalejeme ani neprodáme alkohol, ale pečivo je běžně k dostání i pro malé děti.

 

 

20:00

S postupujícím večerem alkohol odbourává zábrany. Jedu po Elišce a pokouším se ji osahávat: "Dej ty pracky pryč, ty úchyle!" Beru tedy zpátečku, ale ona mě naopak přitáhne ještě blíž: "Ty ne Fildo, ten vedle!"

 

 

22:00

Občas se z kuchyně ozve obrovská rána a vyvalí kouř větší, než když jsem posledně spálil guláš na uhel. "Kurwa, chlapi, jasně jsem říkal, že tady nemáte házet žádnou pyrotechniku od Větviček," řve nepříčetně Ludva - manažer. "Klídek šéfe," snaží se ho uklidnit Pepa v ohořelým rondonu, "to nejni vod Větví, to je z muničáku!"

 

 

Navíc správnej kuchař je na Silvestra jako sníh! Celej den poletuje, aby všechno klaplo, a protože se během toho poletování poctivě posiluje, po půlnoci už většinou padá o sto šest.

 

23:00

Hodinu před půlnocí přijímáme poslední poslední reklamaci na tvrdej stejk. Mžourám na nerudnýho hosta a snažím se ho uklidnit: "Jen klidně žvejkejte, jsme tu až do sedmi ráno, není kam spěchat..." Zdá se, že jsem ho ještě víc našlápl. Ále co, dneska je mi to fuk.

 

 

0:15

Je po půlnoci. Přestávám chlastat i myslet na ženský a začínám žít zdravě. Je to brutální. Nejdelších patnáct minut mýho života! Blíže neurčené místo i čas.

 

…

Co se dělo do rána, nevím. Za prvý byla přeci v noci tma, a za druhý mi to ještě nikdo nevyprávěl.

 

Jedna věc je jasná: na Novej rok dostanu doma zase čočku. A tak to má bejt. Je to taková pěkná tradice. No ne?

 

 

Díky, ahoj a přežijte novoroční oslavy ve zdraví!

Filip

Filip Vracovský

Fotografie: ilustrační pod licencí C00