Zubí se na nás z marketingových fotek pinglové, kuchtíci, manažer… Někdy i spokojený host. Jenže každej takovej tým by se mohl jít bodnout bez člena, kterej se na těch fotkách většinou nevyskytuje.

 

Asi aby nekazil/a veřejnosti tu představu, jak v těch kuchyních jen něžně pokládáme, co ruka ruku mine, pinzetou přes sebe stébla tymiánu a čerstvě zastřihnutou řeřichu.

 

 

Kdo zná, už ví, že mi na fotkách schází teta od nádobí. Nebo klidně i strejda (někde je to taková dřina, že ji nezvládne ani žena; dokonce ani ukrajinská žena!). Bez tohoto člena posádky se my ostatní ani neuprdneme. Kdo by po nás drhnul připálenej pekáč, když se zapomenem' na cigáru, kdo by naloupal vagon brambor a cisternu kořenovky (však z čerstvé ta svíce nebo šípková přeci nejlíp chutná) atd.?

 

Právě proto u svých studentů trvám na tom, aby si v prvním ročníku k práci pomocné síly aspoň přičichli. 

 

 

Dlouhodobě jsem totiž v kuchyních, které jsem vedl, pozoroval jeden jev: dva mlaďasové vaří omáčku a přílohu, jeden na jedné směně, druhý na druhé; oba vaří to samé.

 

Končí první chasník. Zůstává po něm čisto, kastrol, hrnec a pekáč.

 

Končí druhej chasník. Žene Káťu do kuchyně umýt zaprasené dlaždičky, oblemcanou podlahu a oblitej sporák. Jí se mezitím v umývarce vrší menší Mount Everest bordelu.

 

 

Jak správně tušíte, rozdíl není v inteligenci, šikovnosti, rase, náboženském vyznání nebo sexuální orientaci. Rozdíl je v tom, že jeden z nich si prací pomocné síly prošel a váží si ji. Ví, jaká je to dřina. Ten druhý o tom nemá tušení a některé zkušenosti jsou zkrátka nepřenosné.

 

Netvrdím, že musíme brát návštěvníkům našich sociálních sítí romantickou iluzi o tom, jak je u nás vše voňavé a zalité sluncem. Vážně nejsem magor. Zvlášť dneska ta doba tak růžová opravdu není, ale jsme ve službách a naše hosty to zajímat nemusí. Chodí si k nám odpočinout.

 

I přesto myslete na to, že bez těch frajerek a  frajerů od nádobí jste nic. Asi rozumím tomu, že ne každý z nich se může stát jako v gastronomický pohádce šéfem a spolumajitelem. Ale když už je tajíte na fotkách, dejte jim alespoň pořádně najíst a chovejte se k nim jako k lidem. Ju? Ruku na to!

 

Díky a ahoj!

Filip

Filip Vracovský

Fotografie: ilustrační pod licencí C00