Příběh Maggi: Na začátku byla pomoc chudým
Pro někoho nezbytná pomůcka při vaření, pro jiného ďábelská přísada pro neschopné kuchaře. To je polévkové koření nebo bujon v kostkách značky Maggi, na které spolehlivě narazíte v kuchyních většiny českých domácností. A určitě i v mnoha restauracích. Víte ale, jaká je historie těchto produktů a proč vlastně vznikly?
Značka Maggi vznikla v roce 1869 ve Švýcarsku, kde ji založil podnikatel Julius Maggi (1846-1912). Převzal tehdy mlýn svého otce, který byl sám italským přistěhovalcem, v obci Kemptthal.
Julius Maggi kolem roku 1900, foto © Nestlé
Budova původní továrny Maggi v Kemptthalu, foto Adrian Michael, GFDL
Pan Maggi si byl vědom tehdejší složité situace chudých rodin dělníků pracujících v továrnách, které si většinou nemohli dovolit kupovat a jíst maso. Chtěl zlepšit jejich výživu a snažil se proto vytvořit hotová jídla na rostlinné bázi nebo instantní polévky bohaté na bílkoviny - ovšem levnější než produkty z masa. Tím se stal průkopníkem průmyslové výroby potravin.
Láhev Maggi, foto Rainer Zenz, GFDL+CC-sa-by2.5
Brzy (1886) tak vytvořil svou oblíbenou tmavou kořenící omáčku z hydrolyzovaných rostlinných bílkovin, díky níž jídlo chutnalo masově. V roce 1908 vytvořil bujónové kostky nahrazující maso. Mezitím už firma úspěšně expandovala a provozovala továrny v Německu, Francii a dalších zemích. Když Julius Maggi v roce 1912 zemřel, roční produkce dosáhla už 6 milionů bujónových kostek.
Maggi Bouillon gras, foto Ltqphg, CC BY-SA 4.0
O dělníky se ovšem Maggi staral i jinak. Ve své firmě zavedl rozsáhlé sociální výhody, které byly na tehdejší dobu neobvyklé, například jídelnu, dělnické byty, podnikové zdravotní pojištění, vdovské a starobní důchody a zákaz práce o sobotách, zavedený v roce 1906. Při stávce v závodě v Singenu v roce 1907 Maggi úspěšně vyjednával se zaměstnanci, obvinil vedení, že s nimi ztratilo kontakt, a navrhl zřízení "dělnického výboru", rané formy odborové rady. V roce 1912 Maggi podepsala první kolektivní smlouvu v německém potravinářském průmyslu. Dnes by byl Julius Maggi u nás možná označen za bolševika!
Výrobky Maggi, foto Alf van Beem, CC0 1.0
Výrobky Maggi se rychle staly populární i v asijských a afrických zemích, a to díky kolonizaci a přistěhovalectví i obchodním dohodám. Dodnes jsou kostky Maggi a omáčka Maggi důležitou součástí základních potravin v mnoha zemích včetně Ghany, Senegalu, Thajska, Číny a Latinské Ameriky. Instantní nudle Maggi jsou oblíbené i v dalších zemích, jako je Indie, Bangladéš, Nový Zéland, Malajsie, Austrálie a Pákistán.
Maggi je populární i v Číně, foto SAMzhumn lweooyl, CC BY-SA 4.0
V českých zemích bylo polévkové koření Maggi v prodeji minimálně od roku 1891. V meziválečném Československu byl jeho největším konkurentem vyrobek pražské firmy Graf. V rámci poválečného znárodnění soukromých podniků byly oba bývalé konkurenční podniky sloučeny do národního podniku Vitana, který pak pod novou značkou vyráběl "vlastní“ instantní polévky, založené ovšem na bázi výrobků Maggi.
Cedule Maggi, foto Firmin Bouisset, veřejná doména
Maggi vyrobené podle stávající receptury obsahuje vodu, sůl, pšeničný lepek, méně než 2 % pšeničných otrub, cukr, ocet, umělou příchuť, inosinan sodný (E631), guanylan sodný (E627), dextrózu a karamelové barvivo.[5] Jedna dávka (čajová lžička) obsahuje 400 mg soli, což odpovídá 17 % denní dávky sodíku.
Cedule Maggi, foto Alf van Beem, CC0 1.0
V roce 1947 se holding Maggi spojil se společnosti Nestlé. V roce 2002 prodal potravinářský gigant Nestlé nejstarší závod Maggi v Kemptthalu spolu s tamější výrobou společnosti Givaudan.
Redakce GastroJobs
Fotografie: Canva, veřejné zdroje není-li uvedeno jinak